Za Dürerem a Caravaggiem do Vídně aneb přes mobily k obrazům a grafikám

Do Vídně se jezdí nejen na vánoční trhy, ale mimo sezónu zejména za uměním. Začátek roku byl ve znamení dvou končících výstav. V Umělecko-historickém muzeu se nabízí poslední možnost navštívit výstavu obrazů Caravaggia a sochy Berniniho, dvou významných barokních umělců. Více než šedesátka exponátů nezahltí a nabízí zajímavé srovnání obou mistrů se svými následovníky. Jasně, o výstavu je velký zájem, ale k tomu, abyste se nemuseli mačkat v davech před obrazy, slouží časové vstupenky na přesně stanovenou dobu. Taky jen pro tuhle výstavu byla prodloužena otevírací doba. Připočteme-li k tomu vkusně a přehledně udělanou brožuru, můžeme hovořit o jedné z výstav roku.

Výstava renesančního mistra Albrechta Dürera byla ve Vídni k vidění po šestnácti letech a tak i zájem o ní byl enormní. Bohužel den před koncem výstavy, tedy 5. ledna, bylo téměř nemožné, se přes návštěvníky mávající audioprůvodci a mobily probojovat k obrazům a grafikám mnohdy malých rozměrů. Výstava jinak nabídla poměrně ucelený pohled na Dürerovo dílo, včetně detailních skic. I když originál Růžencové slavnosti, jeden z klenotů, zůstal v bezpečí Národní galerie v Praze, k vidění toho bylo dost. Jen by se asi hodila lepší organizace a více informací k samotné výstavě.

A jeden tajný tip na závěr, v MUMOKu (Muzeu moderního umění) probíhá až do 13. dubna výstava Im Raum die Zeit lesen, ucelený průřez evropskou modernou první poloviny 20. století. Našinec zajásá, protože kromě Kupky je zde k vidění i několik dalších na Moravě a v Česku působících umělců (Otto Gutfreund, Adolf Loos, Otto Erich Wagner a další). Kurátoři si dali záležet i na celkovém interiéru vystavy, který ne náhodou připomíná barevné kompozice Pieta Mondriana.