10 + 1 = Benjamin Lanz (LANZ)

Jako posluchač si užívá nejodlehlejší kouty experimentální a progresivní tvorby, říká o sobě hned z úvodu Benjamin Lanz, jehož, aniž byste o tom věděli, jste už nejspíš viděli. „Posledních deset let jsem se ale věnoval hraní s dnes vzato nejikoničtějšími jmény indie rocku,” dodává. Pár za všechny? Beirut a The National. To, co jej formovalo, sepisuje i v ohledu na svou návštěvu se sólovým projektem LANZ, který v Česku poprvé představí 21. prosince v pražské MeetFactory.

Sonic Youth - 100%
Tou dobou, když šel tenhle klip na MTV v show věnované alternativnímu rocku, už jsem byl pár let fanouškem Sonic Youth. Věděl jsem díky tomu, že tam venku jsou lidi, kteří mají podobně jako já vkus pro netradiční hudbu. Mám kalhoty, které jsou pokryté záběry z tohoto klipu.

The B-52's - 52 Girls
Tato skladba mě vždycky strhne, její energie jde do morku kostí. Kombinace modernismu a punku s postpunkem, intimních melodií a harmonie. Poslouchám ji pořád dokola už tak dlouho a pokaždé, když slyším verš „We are the girls”, se hlava i tělo octne v rovnováze.

Oneida - Sheets of Easter
Když jsem se přestěhoval do NYC a začal chodit do klubu poslouchat divné kapely, seznámil jsem se mimo jiné s těmihle kluky. Pár koncertů jsme následně odehráli dohromady, jejich cesta se ale ubrala jiným směrem a vydali poté ještě pár skvělých desek. Na křtu této jsem byl a byla to neuvěřitelná zábava, především během Sheets of Easter, zanechávající ve mně trvalou stopu.

Miles Davis - Go Ahead John
Od nepaměti miluju Milese Davise. Ve všech jeho obdobích. Jedna z prvních desek, kterou jsem si pořídil, byla Tutu. Zbožňuju to experimentátorství, jak byl schopen poskládat kapelu přesně pro své účely, zatímco nechával volný průběh tvorbě. Oceňuju i to, jakým způsobem je právě tahle deska nahraná.

Can - Paperhouse
Experimentátorství a svoboda jejich tvorby a míra jejich vlivu na mě je bezbřehá. Jako studentovi současné klasické hudby mi Can spojili mnoho teček.

Brian Eno - Needle in the Camel's Eye
V případě Briana Ena mám obzvlášť v lásce jeho ranou tvorbu, která ukazuje možnosti experimentu a popu. Nikam nespěchá, jde do hloubky. Tolik toho zde bublá, tolik osciluje mezi popem a abstrakcí.

The Who - Amazing Journey
Jedna z mých prvních lásek. Tommy byla první deska, kterou jsem vlastnil, dokážu ji zahrát na několik nástrojů. Líbí se mi orchestrální povaha a soudržnost textů.

Talking Heads - Once in a Lifetime
Tohle je mimořádně inspirativní. Způsobem, jak jdou části dohromady, jak nepředvídatelně vše zapadá dohromady a vzniká z toho hit. Vážně neuvěřitelné.

Shabazz Palaces - Forerunner Foray
Jen jednu skladbu? Nejraději bych tady vyskládal celý jejich katalog. Ztrácím se v nich… v dobrém slova smyslu. Nekonečná vlna výrazů, zvuků ze všech možných koutů světa a nahrávacího čarodějnictví.

The Rolling Stones - Rocks Off
Už tak trochu guilty pleasure! Dostal jsem se k ní pozdě, tak trochu jsem totiž ignoroval vše po Beggar's Banquet (jasně, že už léta chápu míru svého pochybení!). To naparování, ten zvuk, ty kytarové riffy, obzvlášť, když do toho vpálí trumpety a rozruší celý refrén. A přitom to skvěle šlape.

Guilty Pleasure:
The Specials - Gangsters
Hrál jsem už jako kluk v mnoha kapelách, ale nejvíc funkční a úspěšná byla ska kapela, v níž jsem hrál na pozoun. Jmenovala se The Spice Gribblets, poprvé jsem se do něčeho opravdu ponořil, napsal půlku věcí té skupiny… Byli jsme lokální legendy! Vždycky budu milovat The Specials.