10 + 1 = JAF 34

Maskovaný umělec a hudebník JAF 34 pojal svou jedenáctku jako podporu české scény, kterou za poslední roky pečlivě sleduje, a zároveň jako upozornění na spřátelené projekty hudebníků a hudebnic, kteří hostovali či jinak se podíleli na vzniku jeho nedávno vydaném debutu Empty.

Rest in Haste - Blood Red Real
První česká kapela, u který jsem si řekl: "Sakra, tohle je fakt dobrý!” A hlavně originální. Do té doby jsem českou scénu kompletně ignoroval. Kdekdo může říct, že kluci jenom vzali stoner, který frčel ve Státech, a něco nahráli, ale opak je pravdou. Kytary zvukově posazený tak proklatě vysoko, že vám z nich bude cinkat v uších ještě zbytek dne, nebo práce s netradičními zvuky a nástroji jsou toho důkazem.

VR/NOBODY - If You Stay
S klukama jsem se poprvé dal dohromady na písni Gone, kde jsem jim vypomohl, ale musím přiznat, že tohle je i po těch letech moje láska na první dobrou a paradoxně jejich první song. Velkej respekt, že se jim povedlo tuhle věc složit a nahrát v kuchyni, lol.

Manon meurt - We Are
Pokud bychom se měli bavit o kapele, která je esteticky nejblíž tomu, co hraju nebo vyznávám v hudbě já, jsou to Manon meurt. Jejich poctivost je v písních strašně slyšet, a když jsem je poprvé viděl a slyšel kolem roku 2016, uvědomil jsem si, že alternativní rock může i tady být “velký a světový”. Strašný respekt za to, jak to x let táhnou a ukazují dalším kapelám cestu. Tenhle song mě vždycky rozseká!

Sky to Speak - And Ruins Comes After
Dodnes jsem neslyšel zajímavější electro/ambient, který by měl takovýhle koule. Když jsem slyšel tu píseň, myslím v Radiu Wave a jeho pořadu Startér, jenom jsem si říkal, jestli si ze mě dělají Sky to Speak srandu. Perfektní aranžmá, atmosféra a sound design. Obrovská škoda, že projekt skončil, protože jsem dodnes i přes to málo materiálu die hard fanoušek.

Deaths - Lonewolves
Pokud bych měl s čistým svědomím mluvit o releasech Igora Brusa a jeho party v letech 2015-16, tak bych to shrnul slovy "světová produkce, kterou ale široká veřejnost nikdy neuslyší". Písně jako Sold, Mute Kids nebo právě Lonewolves jsou na tak vysoké produkční kvalitě, že zahraniční interpreti a Universal Music můžou jen tiše závidět. Igor je v tomhle trochu speciální, a asi ani širší masy pro svoji tvorbu nechce, ale v roce 2015 vydat takhle dokonalý snoubení rocku, RnB a elektroniky je úplně nejvíc. Nemám slov, protože všechna budou znít klišovitě. A tyhle písně jsou všechno, jenom ne klišé.

Baro Chandel - Grown Ass Man
S klukama jsem se srazil snad dokonce na FB inzerát, když hledali spoluhráče do kapely. Angažmá nevyšlo, což se možná s odstupem času zdá jako správný rozhodnutí, ale za to mě inspirovali, abych začal víc přemýšlet nad vlastním nástrojem a naučil se důležité teoretické okruhy, se kterými se peru dodnes. Velká škoda, že kapela už nefunguje, protože potenciál měli obrovský. Je to přesně ten případ, kdy vidíte skupinu na pódiu a hraje, řekněme, standardní melodie a postupy, ale je na ní něco zvláštního, něco, co vás baví, a vlastně ani nevíte proč. To “něco”, co většina kapel nemá. To jsou Baro Chandel.

Dné - Meeting Points at 2am
Jedním slovem: Král. Dnéčko ukázal lidem, že se dá prosadit ve světě, i když jste z Čech. Stačí jenom natočit nejlepší desku za poslední dekádu a úspěch je zaručen. Jednoduchý.

Peter Pan Complex - Wolfskin
Peter Pan Complex byla první kapela, u které jsem cítil skutečně světové ambice. Ty se, bohužel nebo bohudík, nenaplnily, a její rytmická sestava mi díky tomu mohla pomoct s nahráváním alba Empty. A že se Oskar a Jakub přičinili měrou vrchovatou. Píseň Wolfskin patří k tomu nejlepšímu, co tihle kluci ve vodách mainstreamového rocku natočili. Říznej a moderní zvuk tak jak má znít. Totální trefa do černýho, která baví i po tolika letech.

Himalayan Dalai Lama - Nozomi
Tohle duo mi přijde tak strašně nedoceněné! Možná to je tím, že jejich zvuk a “chytrá” elektronika je na českém rybníčku paranormální úkaz a lidi je prostě jenom nechápou, ale spíš si myslím, že to je názvem, který i mně po tolika letech dělá problém napsat správně. (smích) Songy jako Aurora nebo poslední Nozomi jsou bez diskuze kvalitativně na úrovni Chemical Brothers. Change my mind.

52 Hertz Whale - A Man Is Divided in Himself
Asi poslední kapela, pro kterou mám slabost. Kluci z 52 Hertz Whale jsou ze Slovenska a mají strašně chytrý název, ale strašně blbě dohledatelný, protože vám vyjíždí samé osamělé velryby. Jejich hudební estetika se pohybuje někde mezi God Is an Astronaut a Mogwai, ale v jejich čele stojí rozervaná duše zpěváka, která dává kapele úplně novou rovinu a v postrockovém světě nebývalou originalitu. A prej že postrock je mrtvej. Tohle je boží!

+1 Samotáři - Taxi
Easter egg, který čeká na rozluštění. Tahle scéna má větší význam pro moje debutové album a jeho koncept, než se může na první pohled zdát.