10 + 1 = Lasse Matthiessen

Lasse Matthiessen je dánský písničkář z Kodaně. Jeho hudební tvorba v sobě spojuje přímočarost, nadčasovost a upřímnost amerického folku se skandinávskou melancholií. Na kontě má 4 desky, s tou pátou zrovna finišuje. Česko si oblíbil. Začátkem června zahraje na pěti místech na Moravě i v Čechách a o tři týdny později se vrátí i se svojí dánsko-německou kapelou.

Ke svému výběru dodává: Je absurdně těžké vybrat jen 10 nahrávek. Tam venku je totiž tolik úžasných hudebníků, že se mi až chce křičet, když pomyslím na to, že o některých z nich nikdy ani neuslyším. Ale pokusil jsem se o to a tady je můj výběr. Pokud chcete, klidně k tomu můžete něco napsat na můj Facebook.

John Coltrane - Ballads

OMG! Tohle je prostě ta nejlepší deska, kterou si pustíte, když se potřebujete zklidnit. Ideálně se sklenkou dobrého červeného a ve společnosti někoho blízkého. Vždycky se pokouším zazpívat první tóny Coltraneovy nahrávky. Schválně, jestli to trefím. A jen málokdy se to nepovede. Možná TOHLE je ten správný tón, který dokáže rozeznít mé srdce.

Oblíbenou skladbou je pro mne určitě "You Don’t Know What Love Is." Nádherný standard, který začíná v rozvolněném tempu, a postupně přechází do refrénu. Když slyším tuhle píseň, zní mi pak v hlavě několik dní, občas i týdnů “you don’t know what love is, until you had a heart you had to lose…”

Black Oak – Gallop

Před dvěma měsíci jsem v Lipsku odehrál dvojkoncert se skvělou holandskou kapelou Black Oak. Nahrávali tam i videoklip k písni Gallop a tak ji hráli znova a znova. Po koncertě jsme si vyměnili alba a Gallop je má oblíbená.

Radiohead - The Bends

Před nedávnem jsem se vracel k deskám, které jsem už léta neslyšel. The Bends je jedna z nich. Jednou za čas, pokud potřebuju jen jednu jedinou dávku hudby, která mi zvedne náladu, pustím si Black Star a nahlas si zpívám “blame it on the black star, blaming on the falling sky, blaming on the satellite…”

Mariam the Believer – The String of Everything

Jedna má dobrá kamarádka je fotografka, která Mariam the Believer často fotí. Právě od ní jsem dostal tip na její hudbu. Slyšel jsem Mariam the Believer i naživo a hodně se mi líbila. Písnička: “The String Of Everything” a způsob jakým ji zpívá mi přijde pozoruhodný. Jen nechápu, jak se ji podařilo dostat do hlasu všechny ty emoce.

Tame Impala - Feels Like We Only Go Backwards

Jasně, vím, že zrovna vydali novou desku. I ta se mi líbí. Ale basa ve Feels Like We Only Go Backwards zní tak, že mě láká zkusit si to zahrát sám. Napsat tuhle basovou linku. Je to navíc zahráno na německou baskytaru značky Höfner, zrovna tu, na kterou Paul McCartney hrával nejčastěji. Beatles jsem poslouchal celé dětství a možná i proto, když slyším zvuk baskytary Höfner, mám stále pocit, že tančím.

Choir of young believers – Hollow Talk

Tahle dánská kapela je super. Já je vlastně nikdy neslyšel naživo, ale tuhle skladbu prostě miluju. Vokál na začátku je tak křehký, klavír opakuje jen jeden tón. A na konci byste nevěřili, jak to celé začalo. Hlasité a chaotické bubny. Sbor... Doporučuju si to poslechnout.

Under Byen – Byen Driver

Píseň dánské kapely Under Byen v překladu znamená "pod městem". Je to stará píseň, ale stále se mi líbí. Mám rád její hlas. Zpívá s takovou lehkostí.

Ian Fisher – Nero

Pokud máte rádi folk a country (a myslím tím americký folk a country), měli byste si určitě poslechnout novou desku Nero, mého dobrého kamaráda Iana Fishera.

Midlake – Antiphon

Píseň z úplně jiného soudku. Je v ní tolik vrstev kytar, kláves a hlasů, že si ji pouštím několikrát po sobě. Zejména, když sedím ve vlaku, nebo v letadle.

Nick Cave – Jubilee Street

Tuhle muziku jsem dříve moc nemusel. Myslel jsem si, že je to fakt nuda. Jednoho dne, možná spíše jedné noci, v Berlíně, v jednom zakouřeném koktejlovém baru (v tom levném, kvalitním, prostě fajnovým baru, který najdete jen v Berlíně) jsme už byli docela namazaní, když barman vyhlásil poslední objednávky. Pak začal sám pít, nás tam nechal. Vložil do přehrávače Jubilee street a my tam tak seděli, všichni pěkně potichu a poslouchali tuhle zvláštní píseň. Caveův neotesaný text, rozladěné housle a kolísající tempo… A já si to zamiloval. “You ought to practice what you preach”. Domů jsme šli dlouho po tom, co vyšlo slunce, ale Berlín byl stále tichý, bylo léto a mně ta píseň zněla celou dobu v hlavě.

Bon Iver - Holocene

Nejsem si jistý, co je moje guilty pleasure – pokud teda mluvíme o hudbě… Ale pokud bych měl zvolit jednu jedinou poslední věc, tak bych vybral Holoscene od Bon Ivera. Ta mě ovlivnila při komponování. Vokály zpívající stejnou melodii, dvě sady bicích na konci. Tleskání do rytmu na začátku. A saxofony, které málem ani nezaznamenáte.