10+1 = Štěpán FOK Vodrážka

Diváckou cenou odměněný film PSH Nekonečný příběh z letošního MFF Karlovy Vary jde v úterý 13. září ven, a to ne ledajakým způsobem. Speciální akce je první a jedinečnou možností, jak vidět snímek v českých a některých slovenských kinech, během večera se můžeme těšit na exkluzivní projekci celovečerního dokumentu režiséra Štěpána FOK Vodrážky a scenáristy Petra Cífky spojenou s promítnutím nepoužitých záběrů a osobní účastí PSH. Vladimir 518, Orion, Mike Trafik, tvůrci a další hosté budou živě odpovídat divákům připojeným z kin ze všech koutů republiky. A to je krásná příležitost podívat se na filmový vkus režiséra Štěpána FOK Vodrážky, dojde i na Discopříběh!

Nonstop Party (Michael Winterbottom, 2002)
Film, bez kterého bych nebyl tím, kým jsem dnes. Viděl jsem ho v šestnácti v Aeru a totálně mi to změnilo svět. Nejenom ten hudební. Joy Division a New Order jsou od tý doby nejzásadnější kapely mýho života, stejně jako Factory Records. Jasnej důkaz toho, že v životě jsou nejdůležitější zážitky, historky a odvaha dělat věci naplno a upřímně.

Moulin Rouge (Baz Luhrmann, 2001)
The greates thing you’ll ever learn is just to love, and be loved in return. Jakožto dítě devadesátých let odkojené klipy (žádný MTV, ale Noc s Andělem a Medúza) je pro mě Moulin Rouge jakýmsi základním kánonem, který má vše, co mám rád. Velká láska, opulentní forma, nejlepší soundtrack.

Human Traffic (Justin Kerrigan, 1999)
Tenhle film jsem miloval v době, kdy jsem sjížděl XMAG a Tripmag, jezdil dělat VJing na brněnský technoparty a taneční scéna pro mě byla vrcholem světa. Což pořád je.

8. míle (Curtis Hanson, 2002)
Jako kluka z pražskýho sídliště je pro mě samozřejmě Osmá míle příběhem v podstatě životním. Po zhlédnutí tohohle filmu se v mojí mysli ulice Ježovská proměnila v osmou míli a cesta na pražskou FAMU byla otázkou života a smrti.

Lenny Cooke (Benny a Josh Safdie, 2013)
Portrét toho, co se stane, když americký sen přijde moc brzo. Z převážně archivních materiálů poskládaný příběh geniálního basketbalisty Lenny Cooka, kterému všichni předpovídali tak velkou budoucnost tak brzo, až to neustál.

Mňága – Happy End (Petr Zelenka, 1996)
Víckrát jsem viděl (a slyšel) samozřejmě Rok ďábla. Ale dodneška si pamatuju ten skvělej pocit, když to dávali v televizi, přišel jsem druhej den do školy a spolužáci hrozně řešili jak je nefér, co tý Mňáze udělali, že je všechny vyměnili. Film, který mě naučil ověřovat si fakta a co to znamená mockument.

Meeting People Is Easy (Grant Gee, 1998)
Skvělej dokument o tom, jaký to je být světově známá kapela na turné. V podstatě to říká to samý, co Metallica, ale úplně jinými prostředky. Místo slov jenom hutná audiovizuální nálož.

Metallica: Some Kind of Monster (Joe Berlinger, Bruce Sinofsky, 2004)
O tomhle filmu jsem poprvé slyšel ve Varech, když mi lidi začali říkat, že jim to (náš) Nekonečný příběh připomíná. Tak jsem si to pustil. Unikátní a jedinečný pohled do reality kapely a toho, co to znamená fungovat s kamarády v rámci nejslavnější kapely svý doby.

Amy (Asif Kapadia, 2015)
Jeden z nejsmutnějších příběhů na téma sláva a její odvrácená tvář.

Jesus Christ Superstar (Norman Jewison, 1973)
Ježíše jsem poprvý viděl v první tříde v pražský Spirále. Dostal jsem MC kazetu, s výběrem songů, ne s celým záznamem, kterou jsem pak smažil donekonečna, doma pak celý muzikál přehrával a kancelářskou židli používal jako točnu. O mnoho let později to pořád považuju za nejlepší muzikál na světě, filmový zpracování je naprosto geniální.

Guilty pleasure: Discopříběh (Jaroslav Soukup, 1987)
Už mi není patnáct, takže se za svý pleasures stydět nemusím a všechny si je užívám hrdě. Ale abych naplnil představu této rubriky, tady máte něco od Michala Davida. Song, který uslyšíte i v našem filmu. Jestli chcete vědět jaký je diskopříběh Vladimira 518, přijďte do kina.