10 + 1 = Pan Mže (Povodí Ohře)

Pan Mže, to je zvláštní jméno, že? Ovšem když se řekne Climatizado, někteří zbystří, když zazní Skupina štěstí, jiní vědí. A Povodí Ohře… Řeky tečou a Pan Mže prochází pozoruhodnými skupinami, tu na klávesy, tu na kytaru hraje, mocnou hřívou máchá, tichým okem hýbe. Povodí Ohře skládají nové a nové písničky a zkraje ledna si poprvé zahrají v pražském Rock Café. A Skupina štěstí se dočkala vinylové podoby svého jediného alba Je třeba obětovat ještě jednoho kohouta z roku 2011, u jehož tehdejšího vydání byl začínající Full Moon. Což je krásná příležitost zjistit, co Pan Mže poslouchal, když byl dítě, když byl mlád. A co mu z toho zůstalo.

fotogalerie z křtu sedmipalce Povodí Ohře zde

Wabi a Miki Ryvola – Jarní kurýr
Tuhle píseň bratří Ryvolů hrával můj táta u ohně, když jsem byl malý, a já na to do smrti nezapomenu. Jejich desku Zvláštní znamení touha jsem miloval v raném dětství. Myslím, že díky jejich zvláštní potemnělé náladě jsem pak v dospělosti přišel na chuť americké gotice, jako jsou Wowenhand, Munly, Cessna atd.

Ennio Morricone – Hodný, zlý a ošklivý
Soundtracky k filmům Hodný, zlý a ošklivý, Tenkrát na západě a Pro hrst dolarů jsem poslouchal ve stejné době a jsou pro mě inspirací dodnes.

Nirvana – Sliver
První kazeta, kterou jsem si koupil, když mi bylo dvanáct a hodně mě rozsekala, byl na ní i tenhle singl. I když alba jsem pak miloval víc, tohle byla moje první Nirvana.

Sonic Youth – Kool Things
Po Nirvaně přišli mistři, kteří přijít museli. Plus jiné zásadní kytarovky. Tahle píseň je jako noční jízda newyorským metrem.

Nick Cave and the Bad Seeds – I Had a Dream Joe
S touhle partou chlápků je to nadosmrti. Těžko vybírat z alb a písní, vybral jsem tedy tu, kterou jsem slyšel jako první, když jsme koukali na výběr klipů z MTV na VHS někdy v osmé třídě u kamaráda Vanada a jeho bratra Sajrajta. A mě učarovala ta kostelní nálada, sborové zpěvy a klávesy. Do té doby jsem v rock 'n' rollu nic takového neslyšel.

Can – She Brings the Rain
Někdy ve čtrnácti jsem dostal od strýce Debři kazetu s nápisem Can – Cannibalism. Hrozně tajemná kapela, nikdo o nich nic nevěděl, že prý nahrávali na zámku, notně zhoubovaný atd. Dětská fantazie se rozjela na plný obrátky. V osmé třídě jsme měli na hudební výchovu přinést, co posloucháme, já přišel s tímhle a celá třída, kromě kámoše Bóži, se mi vysmála, prý co je to za hudbu k filmům pro pamětníky… Konkurence tenkrát byla silná, Kabáti, Twenty 4 Seven a 2 Unlimited.

Fatal Shore – Snake Song
Tyhle berlínské Australany s Angličanem jako maskotem jsem viděl v Plzni v hospodě Pod kopcem. Jejich živelná show mě tenkrát uhranula. Bruno Adams chodil s kytarou mezi lidi a klekal si k ženám, aby jim mohl zazpívat, nebo spíš kousnout do ucha. Nic takového jsem později na koncertech už asi nezažil. Jejich verze Snake Song od Townese van Zandta je totální.

Black Heart Procession – Its a Crime I Never Told You About Diamonds in Your Eyes
Miluju od nich všechno. Je to pro mě takový Kaurismäki hudby.

Jackson Sisters – I Belive in Miracle
Vzpomínka na jednu tancovačku a aby to nebylo všechno tak ponuré. Poslouchám hodně černé muziky.

INVSN - #61
Baví mě jejich švédská atmosféra. Vlastně mi to přijde takové vánoční a hlavně mi to zvukově připomíná první desku Neny, která je moje +1.

Nena – Tanz auf dem Vulkan
Moje guilty pleasure.