Články / Reporty

Bez dechu s dechem (Katarina Gryvul & Alex Guevara)

Bez dechu s dechem (Katarina Gryvul & Alex Guevara)

Jarda Petřík | Články / Reporty | 24.09.2024

Projekční plocha dlouhá 24 metrů, to už je pořádná výzva pro vizuální umělce. I proto je spolupráce Lunchmeatu s CAMPem několik let pevným bodem v programu, často v podobě zahajovacího koncertu, který i prvonávštěvníkům festivalu jasně předestře, o čem že to celý týden bude. O vizuálech, které jsou stejně důležité jako audio, speciálních spolupracích, intervencích do prostoru a nutnosti zvýšené míry soustředění ze strany publika. Letošek samozřejmě nebude výjimkou a společné dílo ukrajinské hudebnice Katariny Gryvul a peruánského vizuálního umělce Alexe Guevary vše zmíněné potvrdilo.

Po čekání na dostatečně silnou mlhu se rozsvítí intenzivní bílá světla a uprostřed prostoru před projekčním obdélníkem se pozvolna zhmotní postava Katariny Gryvul. Díky šedé projekci působí, jako kdyby z ní vystupovala a existovala kdesi na pomezí reality a snu. Je tam a je skutečná, nebo si s námi jen hraje jakýsi oční klam? O tom, jestli je to skutečnost, nebo sen, dost možná přemýšlela samotná Gryvul a s ní celá Ukrajina ve chvíli, kdy byla napadena Putinovým Ruskem. Panické ataky a problémy s dechem, ve které u této hudebnice vyústila realita války, se o pondělním večeru v CAMPu vracely v podobě hlasových experimentů. Sípání, přerušované nádechy a výdechy, nesrozumitelné šeptání, chaotická artikulace.


fotogalerii z koncertu najdete tady

Katarina Gryvul je schovaná pod velkou kapucí, kterou odhazuje až po několika dlouhých minutách. V té době už se svou, patrně v reálném čase tvořenou projekcí naplno promlouvá i Alex Guevara. Barevně prostou, většinu času pouze s odstíny šedé a červené. To zajímavější se děje v její krystalické struktuře složené z tisíců a tisíců mikročásteček, které se tekutě přelévají a mění pozici. Občas zapulzují podobně jako subbasy, které tu a tam protnou zvuk houslí ztrácejících se v rozsypané elektronické hmotě. Většinu času jsou ale na zvuku zdánlivě nezávislé a dokreslují ponurost a prázdnotu, která se ozve dřív nebo později v hlavě každého napadeného.

Místo uprostřed projekční plochy střídá Gryvul s pobytem za stolem s veškerým hardwarem, který je umístěný na pravém kraji, aby nerušil. Paradoxně víc ale možná ruší její občasné odchody a návraty zpět před publikum. Nejintenzivnějším momentem tak pro mě i přes pozdější zvukovou pestrost zůstává minimalistické vokální intro s až mrazivě éterickým vyzněním. Přeci jen lidský hlas zprostředkuje emoce z vpádu cizích vojsk do vlastní země lépe než jakýkoliv jiný hudební nástroj.

Info

Lunchmeat Festival: Katarina Gryvul (ua) & Alex Guevara (pe)
23. 9. 2024 CAMP, Praha

foto © Jakub Koumar

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace