Články / Reporty

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá | Články / Reporty | 27.10.2024

Se vstupem do jednoho z mnoha prostorů spletitého holešovického Cross Clubu za sebou nechávám jeden z posledních slunečných říjnových dnů, vstříc mladému objevu irské alternativní scény. Gurriers navštívili Česko letos podruhé, tentokrát v rámci evropské tour s debutem Come and See.

Bubeník kapely Pierce Callaghan se coby dj stará o pomalejší, ale gradující rozjezd v podobě playlistu zahrnujícího minulá i současná jména od The Cure po Idles a Viagra Boys, odkazy nejen těchto hudebníků jsou v tvorbě Gurriers slyšet taky.

Malá místnost se postupně zaplňuje, Callaghan od pultu v rohu stage udává směr, panuje příjemná atmosféra. Vidím frontmana Dana Hoffa, jak se baví se známými, všichni očividně natěšení. Za chvíli už je celá formace na stagi a Hoff hned do publika sází nekompromisní: „I wanna see you fucking dance!“ Jak bychom nemohli?

Deska Come and See si nebere servítky, zachycuje pocity ze světového dění, pečlivě observuje společnost, kterou by místy nejradši roztrhala jako vzteklý pes, je tu zlost na nácky, boháče, na celý svět. To všechno je živě daleko intenzivnější. Na brněnském Pop Messe byla nálada odlišná, hlavně kvůli prostředí, open-air za horkého odpoledne sice pojala dvakrát více lidí, ale večerní klub sedne dublinskému postpunku lépe.

Nausea jako jedna z prvních písní nastavuje laťku vysoko, existenciální výkřik pojmenovaný po stejnojmenné knize Jeana-Paula Sartra doplňují zvuky sirén a pichlavý kytarový riff, ze kterého je trochu úzko. Obraz dnešního online světa jako beznadějného kolosu, který přebíjí realitu – můžeme s tím ještě něco dělat? Podobné myšlenky zachycuje i třeba Sign of the Times, naživo hodně divoký moment, k jednoduché basové lince se přidává glidující elektrická kytara, všechno postupně bobtná až do ukřičeného refrénu. Stopka – a znova, tentokrát ještě surověji. Nechybí Des Goblin nebo Approachable, kousavý komentář k nastupující krajní pravici nejen v Irsku.

Top of the Bill je jedna z něžnějších skladeb, stejně tak Come and See, poetické zakončení alba i pražského koncertu, poslední píseň plná křehkých shoegazových kytar, pocitů ztracenosti i kapiček naděje zabalených do jemných harmonií. Stejně jako večer začal, tak i končí, těžko při závěrečné písni uvěřit, že těsně předtím tu byla taková vřava.

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit. Jsme odsouzení ke konci, nebo si akorát musíme uvědomit, jak se věci mají, a začít se víc starat jeden o druhého? Koncert nenabídl odpovědi, zato poskytnul alespoň na chvíli pocit, že na některé věci člověk nemusí být sám, i kdyby to bylo jen tušení, že někdo další to prožívá podobně jako vy.

Info

Gurriers (uk)
21. 10. 2024 Cross, Praha

foto © Käthe deKoe / tuneart

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Metafyzika frustrace (The Body & Dis Fig)

Alžběta Sadílková 15.10.2024

Znechucení a únava nemusí v hudbě působit jen jako karikatura, vztek nemusí být srostlý s násilím. Snad proto do sebe nedělní večer dobře zapadá i jako celek.

Podzim v Hradci (Jazz Goes to Town 2024)

Veronika Tichá 15.10.2024

Hradec Králové v posledních letech osciluje mezi kulturní pustinou a energickými snahami oživit místní scénu. Nic není ztraceno aneb Jazz Goes to Town.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace