10 + 1 = Agu

Svou tvorbu nazývá zen-core, znát ji můžete i např. z nedávno vydaného alba Kittchena. Agu dlí toho času v irském Galway, v těchto dnech ji však můžete zachytit na česko-slovenském turné. Jaké desky ji provázejí životem?

Pink Floyd - Division Bell / Dark Side of the Moon
Je mi asi patnáct. Jemu asi jednadvacet. Právě se vykašlal na kněžský seminář a vrátil se domů. Ležíme na zádech na podlaze v jeho pokoji a vedeme filozofické debaty o smyslu života, vesmíru a vůbec o všem. Z repráků se linou Floydi. První polibek, první zamilování, poprvé zlomené srdce.

Jan Garbarek and The Hilliard Ensemble - Officium
Deska, která mě nepřestává odnášet k nebeským výškám. Poslouchám ji, když potřebuji dosáhnout vnitřního klidu. Má v sobě spoustu světla.

Anna Maria Jopek & Pat Metheny - Upojenie
Tohle album znám nazpaměť. Nikdy mě neomrzí. Když je mi smutno, je to, jako by mi někdo bolavé srdce zabalil do teplé plyšové dečky.

Możdżer, Danielsson, Fresco - The Time
Když jsem byla na konzervatoři, často jsme s celou třídou zdrhali z vyučování a zadním vchodem pro muzikanty se proplížili do Gdaňské filharmonie. Učitelé i zaměstnanci filharmonie nám to nejenže tolerovali, ba nás v tom dokonce podporovali. Jednou jsem takhle “nablint” šla s kámoši na trio Możdżer/Danielsson/Fresco a byla to láska na první poslech. Metafyzický zážitek. Ta chemie, co mezi nimi klokotá, je skutečně nakažlivá a nejde si je nezamilovat.

Biosphere - Substrata
Album, které mi otevřelo dveře do kouzelného světa ambientní hudby. Při prvním poslechu jsem řvala: “Jaktože to slyším teprve teď!” Mistrovství světa.

Sigur Rós - Takk…
Můj soundtrack k podzimu. Dlouhé procházky po Vilniusu. Pěšky z koleje na univerzitu a zpět. Omílala jsem to dokola.

Ólafur Arnalds
Tady si vážně jedno top album vybrat nedokážu. Ólafur je moje asi největší hudební láska. Zazpívat si s ním je životní sen.

Múm - Finally We Are No One
Někdy v době studii na FFUK mě kamarád pozval na večírek. Byli tam samí kunsthistorici a nikoho jsem neznala. Ale to mi vůbec nevadilo. Celý večer jsem strávila přitisknuta k repráku. Kámoš je měl moc rád a pro mě to tehdy byla novinka. Často se k té desce vracím.

Daughter - If You Leave
Je v tom snad všechno, co miluju. Smyčce, kytary, reverby, delaye. Něha a krutost. Obnažené emoce. Album tak zemité, a přitom tak snové. Dokonalost jak po hudební, tak textové stránce.

Dead Can Dance - Towards the Within / Aion
Při poslechu těchhle alb se ve mě probouzejí vlci.

+1 Metallica - S & M
Ta deska mi připomíná dětství. Na základce jsem ji hodně poslouchala a je to snad jediná deska Metalliky, co opravdu znám. Nothing Else Matters byla jedna z prvních písní, co jsem se naučila hrát na kytaru.