10 + 1 = Bob (Dirty Picnic)

Bob je protřelý brněnský freak, toho času článek špinavých diskotékových hédonistů Dirty Picnic, kteří vydali desku View Through the Crystal i její remixovou variaci, mají nový materiál na EP a pomalu se chystají na další album. Indie dance?

Com Truise - Galactic Melt (2011)
Tohle je pure disco. Stačí slyšet tři tóny a bezpečně ho poznáš. Přísnej výběr zvuků, který používá pořád dokola, ho jasně definuje. Drží se na uzdě a moc neexperimentuje, protože mu to funguje.

The Presets – Apocalypso (2008)
Prostřední deska je rozhodně nejlepší a jen tak ji z hlavy nedostanete. Jeden hit vedle druhýho. Silný melodie, našlapaný sevřený rytmy a naléhavý zpěvy, nic nechybí.

Empire of the Sun - Walking on a Dream (2008)
Pop ve své nejčistší podobě. Když sem poprvé slyšel We Are the People, tak se mně to moc nelíbilo, ale pak na mně z celý desky dýchla ta drogová atmosféra a byl sem ztracenej.

John Maus - We Must Become the Pitiless Censors of Ourselves (2011)
On se nedá s nikým srovnávat, teda kromě Ariela Pinka. Kombinace něco jako gotickýho zpěvu, synťákovejch vyhrávek a decentních beatů zní jak z pohádky, kde všichni frčej na tajemným elixíru.

Korallreven - An Album By Korallreven (2011)
Šplouchání móře, křičení racků a ty se válíš v písku a ta škeble šumí tak sladce...

Metronomy - Nights Out (2008)
Jo, sou kapely který sou fakt vtipný. Uslyšíte ty nejprdlejší zvuky na světě v bláznivých kolážích písniček, které se stále drží v kolonkách tanečního popu. Rozhodně za poslech stojí i poslední The English Riviera, teda pokud vás baví trochu usedlejší zvuk à la Fleetwood Mac.

Neon Indian - Era Extrana (2011)
Moc šikovně spíchlý disco s trochu špinavým soundem. Rovný beaty sou povinnost, synťáky se proplítaj v inteligentních aranžích a pan kocour všem dejchá za krk.

Toro Y Moi - Causers of This (2010)
Chilloutovej projekt zvukově dotáhnutej do absolutní brilantnosti. Nejzasněnější písničky ze všech. Škoda tý nový desky, kouzlo se vytrácí a objevuje se něco jako Jamiroquai.

The Horrors - Skying (2011)
No abych nezapomněl, že vlastně kytary taky eště furt existují. Třetí deska není žádný zklamání, písničky jsou vyklidněnější, atmosféra se buduje pozvolna a uváženě. Všechno funguje, jak má.

Hyetal - Broadcast (2011)
Nejdelší reverby na světě, tajemný synthy a superretro zvuky automatu. Ale není to temno, který tě chce zbaštit, je to tajemná kráska, s kterou chceš trsat na párty.

guilty pleasure: Kajagoogoo - Too Shy