10 + 1 = Jan Sobko (Guilty Echoes)

Z hudby Guilty Echoes zní čiré floutkovství. Od výhry v soutěži 1Band2Play v roce 2018 přesedlali z čistého postpunku na dravější noise rock. Texty na aktuálním albu Learning to Swim jsou plné hejtů na svět, vzteklé kytary nepovolí v naštvání ani na vteřinu. I přesto mají v osobním playlistu jejich kytaristy Jana Sobka výraznou roli songy z opravdu melancholické, až introvertní strany spektra. Desítka srdečních záležitostí a jedno zamilované guilty pleasure před brněnským a pražským křtem desky.

Laurel Halo – Raw Silk Uncut Wood

Často mám rád ticho nebo Laurel Halo. Je skvělá s každou novou deskou, nápady a momenty s úctyhodnou provázaností a důrazem na detail.

The Sweet Release of Death – Sway

Původně jsme s nima měli křtít desku v Brně, nicméně termíny se posunuly a zůstal z toho jejich skvělej „samostatnej“ koncert. Náš basák Antonín je sjíždí nonstop a já s ním souhlasím.

Men I Trust – Tailwhip

Našli si mě při nákupu v obchodě s hadrama, shazam a už jsem stál na totálně přecpaným a vyprodaným květnovým koncertě v Chapeau Rouge.

A Place to Bury Strangers – Dead Beat

Nezažil jsem destruktivnější a noisovější show než APTBS, při tomhle tracku jsem poprvé viděl kapelu, co zmasakruje svůj gear a nechá se zničit tuctem stroboskopů. O to víc mě baví, když se mě během rozhovoru zeptá náš bubeník Peter: „A znáš tohle? Nezažil jsem to na živo, ale myslím, že by to vypadalo takhle…“

Biig Piig – Perdida

Jeden z těch nekonečně dlouhých večerů v kuchyni kytaristy My Dead Cat, Michala Rosickýho. Láhev portskýho, joint, Biig Piig, Dostihy a sázky.

Swans – Screen Shot

Spoustu kapel poslouchám roky, převážně alba z doby, kdy jsem je poznal. Nový ke mě pak přicházejí s několikaletým zpožděním, ještě že mě Antonín pokaždé upozorní na nový kousky. Viz Swans či Einstürzende Neubauten.

DIIV – Valentine

Neznám kapelu, která by líp pracovala s náladou svých písní. Při každé příležitosti na mě působí tak, jak je zrovna potřeba. Ozvěny newyorské scény napříč dekádami, skvěle zvládnutej minimal na maximum.

Sonic Youth – Pink Steam

Často se o nás mluví ve spojení se Sonic Youth. Je to zásadní kapela, o tom žádná. Moje nejoblíbenější album je čím dál tím víc Rather Ripped, který jsem vlastně slyšel jako první. Kdybych si měl vybrat fave song, bude to nejspíš Pink Steam nebo Rats. Thurstonova a Leeho poetika pojetí textu a hudby je jasně znatelná, dotažená do posledního verše a noty. I'll help you feel the noise.

Chiki Liki Tu-a – Lala

Tohle jsem nikdy vlastně nepochopil, ale když jedeme na koncert a objeví se to v playlistu, okamžitě ztrácím jakýkoliv přehled a kontrolu nad řízením. Nicméně Peter je už druhý slovenský člen kapely, který tuhle tlupu uznává, takže na tom něco musí být.

Shame – One Rizia

V poslední době mě osloví máloco, a pokud, tak na první poslech. Shame jsou jedna z těch kapel, na který se v Guilty shodneme všichni. Peter je poslouchá zásadně během řízení s volume doprava, takže až vás nabourá rozpadlej Citroen Xsara a z auta se bude ozývat “but if you think I love you, you've got the wrong idea”, je to náš bubeník!

Tata Bojs – Ramínka

Celý Futuretro a obzvlášť tenhle song na mě dýchá neuvěřitelnou nostalgií, jelikož mi ho poprvé ukázal otec tak cca v deseti letech, zpětně chápu texty, ale emoce přetrvávají. Za mě guilty pleasure český scény.