10 + 1 = Karolína Vacková (Film a architektura)

Karolína Vacková se jako PR specialistka dlouhodobě pohybuje kolem výtvarného umění a taky má na starost dramaturgii a produkci festivalu Film a architektura, který začíná za pár dní. Jeho desátý ročník nese téma “Spojení”, poukazující na nezastupitelnou roli architektury nejen coby pojítka lidí, míst a kultur, ale také uměleckých a společenských disciplín. Karolíny jsme se zeptali na pozoruhodné filmy o architektuře a až si projdete její výběr, koukněte na program festivalu,, který zasahuje celou republiku.

Spaceship Earth (režie Matt Wolf, 2020)
Bizarně fascinující příběh o opulentním projektu simulace života v kosmické kolonii, který realizovala skupina vědců žijící v komunitní společnosti… anebo možná v sektě? Spíš než myšlenky o tom, jak budou lidé žít v budoucnu na Marsu, mě dokument přivedl k otázce, jak žijeme dnes my tady na Zemi.

Aalto: Architektura emocí (režie Virpi Suutari, 2020)
Alvar Aalto byl tím druhem architekta, který stavbu bere jako komplexní celek – projekt plánoval od židle až po okolní zeleň. Průřez jeho tvorbou je poučným vhledem do vývoje evropské moderní architektury. Aaltův životopisný film se nám podařilo získat pro loňský ročník hned těsně po finalizaci postprodukce, tento rok se k nám dostal i do kinodistribuce.

Making a Mountain (režie Kaspar Astrup Schröder, Rikke Selin, 2020)
Stavba umělé lyžařské sjezdovky na střeše kodaňské spalovny odpadu známého dánského studia BIG asi nemá dosud obdoby. Vznik tzv. Copenhillu mapuje snímek Making a Mountain, který jsme minulý rok promítali v simultánní premiéře s kodaňským filmovým festivalem CAF.

Body-Buildings (režie Henrique Pina, 2021)
Filmy o architektuře nemusí být pouze unylými dokumenty. Příkladem toho je tvorba portugalského režiséra Henriquea Piny, který oživuje současnou architekturu pomocí tance. Vzniká tak dynamické mezioborové propojení, které zatím nemá obdoby. Body-Buildings se letos objeví v našem programu spolu s taneční performance souboru 420PEOPLE.

Koolhaas Houselife (režie Ila Bêka, Louise Lemoine, 2008)
Žít ve vile od jednoho ze „starchitektů” dnešní doby je velké privilegium. Jak se ale k tomuto architektonickému skvostu staví uklízečka, která zajišťuje jeho denní chod? Vzniká řada humorných situací vycházejících z drobných nepochopení autora a zásadního uživatele této vily. Dnes už ikonický snímek od filmařského dua Beka & Lemoine, kterým se podařilo získáním záštity americké MoMA povýšit filmy o architektuře na vysoké umění.

I’m Gentrification. Confessions of a Scoundrel (režie Thomas Haemmerli, 2017)
Jsem obětí, nebo viníkem fenoménu gentrifikace? Vtipné, ale velmi pravdivé vyprávění bytové situace řadového obyvatele evropských metropolí. I’m Gentrification nastavuje zrcadlo každému obyvateli pražských hype čtvrtí, kteří mají na jednu stranu snahu zlepšovat svoje okolí, zároveň tím nepřímo zvyšují náklady na žití v nich.

City Dreamers (režie Joseph Hillel, 2018)
Příběhy čtyř kanadských a amerických architektek minulého století svádí k pocitu, že jde o využití trendy tématu genderu, kanadský režisér však nabízí velmi citlivý a poutavý pohled na tyto úspěšné ženy.

** Norilsk, l'étreinte de glace (režie François-Xavier Destors, 2017)**
Oblasti polárního kruhu jsem si naivně představovala jako život odtržený od civilizace, zato více spjatý s přírodou – přirozeně tedy i ekologičtější. V ruském Norilsku, kde v zimě padají teplotní rekordy až k mínus 60 °C, je sice příroda hlavním hybatelem chodu města, člověk jí jde ale vzdorovitě naproti enormní těžbou a obrovským znečištěním ovzduší. Nedoceněný dokument o oblasti mimo jiné vybudované vězni gulagu, do které se podívat skrze kameru je opravdu výjimečnou událostí.

Můj strýček (režie Jacques Tati, 1958)
Francouzský režisér Jacques Tati vytvořil v 60. letech komediální postavu pana Hulota, která v kulisách moderní architektury čelí nástrahám spojeným s technologickým pokrokem a netradičním minimalismem těchto staveb. Spolu se snímkem Playtime je Můj strýček výjimečnou artovou podívanou.

Spalovač mrtvol (režie Juraj Herz, 1968)
Filmová legenda československé nové vlny Spalovač mrtvol je jedinečná i pro svou lokaci – pardubické krematorium Pavla Janáka ve stylu prvorepublikového rondokubismu nemá obdoby.

+1
Mario Botta. The Space Beyond (režie Loretta Dalpozzo, Volonte' Michele, 2018)
Málokterý architekt má ve svém portfoliu stavby pro tři hlavní monoteistická náboženství. Dílo Maria Botty ve vás vyvolá transcendentální zážitek, ať už jste jakéhokoliv vyznání nebo i pravý český ateista. Snímek promítáme letos v Praze i Brně spolu s úvodem architekta Marka Štěpána.