10+1 = Lukáš Ferenc (Gagarin)

Lukáš Ferenc není na české nezávislé scéně žádným nováčkem, v minulosti se objevil hned v několika zajímavých formacích, namátkou Raincoat 34 nebo Goro, ale zasloužený úspěch prožívá až nyní s pražsko-havířovskými úderníky Gagarin, kteří odvážně mixují taneční elektroniku a našlápnuté hardcore. Jako odrazový můstek pro detektivní pátrání po zdrojích inspirace poslouží následující žebříček, kde nechybí klasický hardcore/punk, ale také koketování s elektronikou, alternativní hip hop nebo country.

Dead Kennedys - Give Me Convenience or Give Me Death
Někdy koncem zakládky se ke mně dostala tahle deska. Netuším jak a od koho, musel to někdo dovézt z Jugoslávie nebo měl fakt štěstí a sehnal to v "polske kultuře". Děsil mě už samotný obal a ten zvuk… Bylo to něco úplně jiného, než jsem tehdy znal. Hrubý, drzý a nešlo se od toho odtrhnout, jako když se štítíte housenek, ale tak moc vás to fascinuje, že je začnete milovat.

Crashdog - Cashists, Fascists and Other Fungus
Tahle věc vlastně není nijak převratná. Předpokládám, že podobných HC/punkových kapel byla tuna, ale jejich CD ve mně zanechalo stopu… žádná hra na umění, žádná póza, možná ani žádný převratný a originální nápad, ale ta upřímnost a opravdovost je prostě víc. Vždycky budu radši poslouchat kapelu, u které něco cítím a je to uvěřitelné, než kapelu, která to fakt umí a je na to náležitě pyšná.

Fugazi - Repeater+3 songs
Nechce se mi věřit, že je to z roku 1990. Jestli je něco nadčasové, tak to jsou Fugazi. Kluci z kapely o nich mluvili tak dlouho, až jsem si je musel poslechnout. Vůbec nemůžu říct, že bych na první dojem byl nějak rozsekanej. Vlastně mi to přišlo málo punk, trochu už moc umění a chvilku mi trvalo, než jsem k Fugazi našel cestu, ale jestli je něco punk, tak tohle! Žádnej artefakt z roku 73.

John Ball - Society Vs. Community
Možná je hloupé mluvit o kámoších, ale roky strávené o víkendech ve Slezsku mě určitě změnily a snad k lepšímu. Bez John Ball by to tenkrát asi ani nešlo. Vlastně dost možná díky téhle desce, kapele a lidem okolo jsem začal přemýšlet o spoustě věcí, co jsem předtím neřešil, takže to musí být skvělá deska, ne?

The Sonics - Here Are the Sonics
Neskutečné! Rok 1965 a nevím o nikom, kdo by to dokázal překonat. Právě kvůli Here Are The Sonics má cenu si koupit garáž a kytaru! Tam dokážu snad přežít i saxofon…

Johnny Cash - American IV: The Man Comes Around
V dětství zněla všude kolem country, dlouhé roky potom jsem ji nemohl ani cítit, ale s tímhle albem se mi otevřely úplně nové obzory a musel jsem odhodit předsudky. Tady dává hudba smysl, protože nejde jenom o zvuky, tóny a melodie, ale o život, smrt, bolest a lásku. Cítíš z toho roky zkušeností, všechny ty prohry, všechnu radost… prostě všechno, o čem život je.

Grinderman - Grinderman
Nicka Cavea jsem znal dlouho, ale jelikož mám zlozvyk nepřikládat vetší váhu tomu, co můžu slyšet z rádia a televize, trochu jsem ho podcenil. Grinderman patří mezi věci, které mě moc nedostaly ze začátku, ale potom si je zamiluju a poslouchám roky. No Pussy Blues je prostě hit, který se povede jednou za život.

Bondage Fairies - What You Didn't Know When You Hired Me
Nikdo ještě nedokázal vysvětlit, proč je ve Švédsku tolik dobrých kapel, a tohle je jedna z nich. Vlastně je to děsně povrchní a zábavné, ale co už. Ne vždycky dobře dopadne, když si někdo vezme do ruky kytaru a založí kapelu… A co teprve, když si vezme game boye a basu piv? Tohle se naštěstí povedlo.

Le Tigre - Le Tigre
Je to škoda, ale holek, co mají kapely, je prostě míň než kluků… přitom, když se toho nebojí, tak jim to jde mnohem líp. Kathleen Hanna je pro mě jedna z nejlepších "zpěvaček". Cokoli ta ženská udělá nebo v čem se mihne, je skvělý.

Bonus - Konec civilizace
Jestli to má byt o albech, co mě ovlivnily, Bonus nesmí chybět… Pamatuju si jedno z prvních vystoupení na Sedmičce a já nevěděl, jestli si náhodou nedělá prdel. Uběhla nějaká doba a Konec civilizace jsem nemohl přestat poslouchat. Jedna z mála nahrávek, kterou zpravidla rozladíte většinu spolucestujících v autě, a to se cení.

Guilty Pleasure: Sigue Sigue Sputnik - Flaunt It
Pamatuju si cestu ze školy po špinavých Nuslích, ve walkmanu hrají Sigue Sigue Sputnik, já jsem v transu a chci mít taky tak obrovské číro. Je to úchylné, o tom žádná, ale předběhli dobu. Bylo to v době, kdy se předpokládalo, že dneska budeme lítat ve vznášedlech a dovolenou trávit na Marsu, takže shut up. Na tenhle vinyl ve své skromné sbírce jsem hodně pyšný.