10 + 1 = Lukáš „Lelek“ Novotný (Bratři Orffové)

Od posledního alba „krnovské“ indiefolkové skupiny Bratři Orffové to bude příští rok celých deset let, ale že se něco děje, naznačila zkraje roku dosud nevydaná skladba Píseň pro Stefanii Sauer i s kongeniálním videoklipem z rukou tatérky a kreslířky Nelly Vilímkové. Taky se objevily jarní data koncertů a Orffové to vezmou ze severu Moravy přes Brno až do Prahy, sledujte jejich sociální profily. A dejte si deset a jednu zásadní písničku zákládajícího člena a kytaristy „Lelka“ Novotného, jízda je to rozmanitá.

A. G. Cook –⁠ Today (live at Appleville)
Hlava labelu PC Music A.G. Cook tankuje plnou nádrž a vyráží na výlet s mojí oblíbenou hipňáckou písničkou a kapelou, která mě v devadesátkách příjemně vychýlila z nastaveného hudebního kurzu.

Sega Bodega & oklou –⁠ Komodo (cover)
Rád bych sem dal od každého z těchhle dvou samostatnou věc, ale místa je málo a tohle je vlastně ideální a krásné spojení. Pro mě jedni ze zásadních autorů a interpretů posledních dvou let.

Oscar Anton & Clementine –⁠ Nuits d'été
Jaro je tady a v téhle písničce je cítit tak intenzivně, že chvílemi si k němu může člověk přivonět. Dokud mi ji neposlal kamarád Václav (@HiVaclav), tak jsem neznal ani Oscara Antona ani Clementine. Neznám je dodnes. Ale tenhle song už z hlavy nedostanu.

Mac Miller –⁠ Dang! feat. Anderson .Paak
Funky - žánr, kterému jsem se díky jeho českým adaptacím - obzvláště pak ve fúzi s bigbítem lokálního ražení - upřímně a systematicky dlouho dobu vyhýbal. Především tihle dva mi pak zprostředkovali jinou perspektivu a ze zarytého odpůrce funku, soulu, r&b a groove music obecně jsem se během několika posledních let stal nejviditelnějším tanečníkem na parketu.

Sufjan Stevens –⁠ Casimir Pulaski Day (live)
Dlouhá léta se bez nadsázky považuji za největšího fanouška Sufjana Stevense v Čechách. A i když se mě nejvíc dotýká jeho album Carrie & Lowell, velmi rád se vracím k epice a monumentálnosti Chicaga. Při výběru nejsmutnější Sufjanovy písničky jsem se rozhodoval mezi 4th of July a Casimir Pulaski Day. Obě si občas brnknu na kytaru, bohužel Casimir Pulaski Day vždy končím po druhé sloce se staženým hrdlem a slzami v očích. Jestli se na mě podepsaly večery u klavíru s oblíbenou písní mé maminky Osiřelo dítě, o půl druhé v létě, anebo vrozený hypersentiment, těžko říct.

The Bad Plus –⁠ Karma Police
Karma Police je pro mě jednou z nejzásadnějších skladeb. Je tak známá, že ji určitě nikdo neminul. I když jsem si to nikdy nemyslel, tak mě v posledních letech občas nahlodá i nějaký jazz. A tato úprava k němu patří.

Daft Punk –⁠ Around the World
Průlomová kapela, přelomový song a fenomenální popkulturní vizuální ztvárnění „turntableového tance smrti“ v režii nedostižného Michela Gondryho.

Kruder & Dorfmeister –⁠ Useless (Depeche Mode)
Dvě mouchy jednou ranou. Koncem osmdesátek jsem v přestřelkách „depešáci vs. metalisti“ stranil spíše metalistům. Netrvalo dlouho, abych zjistil, že depešáci vyhráli na celé čáře. A práce od K&D v pozdních devadesátkách mě zase posunula o něco víc k downtempu, dubu, hrátkám s tape echem a remixování. Pořád taky ještě doufám, že se mi jednou podaří udělat pár skladeb v nejlepší tradici „minimalistického dubu“.

Röyksopp –⁠ Remind Me
Devadesátkové norské spojení mých velkých oblíbenců. Röyksopp mimo skvělé a nečekané elektro produkce v té době přišli i s pořádnou porcí „severské“ melancholie, kterou skvěle doplňuje Erlend Oye. Tuším, že ke Kings of Convenience mě přivedl právě tenhle song.

Beastie Boys –⁠ Sabotage
K mým osmnáctým narozeninám jsem dostal od babičky 500 korun. To bylo zhruba tolik, abych se mohl vypravit z Krnova do Prahy na koncert Nirvany. Bohužel ten se už nikdy neuskutečnil. Když jsem po nějaké době šel vrátit lístek a vyzvednout peníze, měl jsem zrovna ve walkmanu kazetu s albem Ill Communication od Beastie Boys a vrácené peníze jsem obratem utratil za lístek na čerstvě avizovaný pražský koncert. I přes očekávání pohodového koncertu jsem se z distancovaného diváka někde v horní části haly postupně freneticky proskákal přímo do kotle pod pódium (tehdá po celé délce haly) a kromě totálně promočené péřovky jsem ten večer dostal nejlepší koncertní zážitek vůbec.

guilty pleasure:
Midi lidi –⁠ Na kameni kámen
Naprosto souhlasím s komentářem Petra Marka, i když si myslím, že těch nejlepších písniček mají o trošku víc.