10 + 1 = Łukasz „Twix” Jędrzejczak (Javva)

Rozjuchaná polská čtveřice Javva kombinuje punkový drajv s africkou rytmikou a sedmdesátkovým rockovým soundem. Sami se stylizují do surfrockové estetiky, jen se u toho fotí před polskými sámoškami (jestli teď vaše imaginace tápe, můžete si zkusit představit Wild Tides u nápisu „sklep samoobsługowy, proszę“, vypadá to přesně tak). Poslouchat tuhle kapelu je dobrodružné i zábavné. A co poslouchá Łukasz „Twix” Jędrzejczak? Javva hráli loni v Kaštanu a letos už na Sharpe Festivalu.

Fleetwood Mac – Dreams
Jedna z nejkrásnějších písní o zlomeném srdci. Napsala ji Stevie Nicks v nejtěžším období kariéry Fleetwood Mac, když se rozešla s Lindsaym Buckinghamem. Hřejivý analogový zvuk je kvintesencí soft rocku konce sedmdesátých let.

Meshuggah – Demiurge
Tenhle song je drtivým příkladem výjimečnosti Meshuggah. Polyrytmický tranceový groove, silný zvuk, atypické riffy a celková kompozice v kombinaci se dvěma velkolepými dropy, z toho mi naskakuje husí kůže. Kolos mezi metalovými písněmi.

PVT – Morning Mist, Rock Island Bend
Na jednu stranu se tahle skladba tváří postapokalypticky, na tu druhou je velmi uklidňující. To, co je na ní tak okouzlující, je její kompozice a odvážný, vkusný přístup ke zvuku. Celková transformace PVT v průběhu jejich existence je fascinující. Tohle přesvědčení sdílím s naším kytaristou Piotrekem.

Post Regiment – Czarzły
Titulní kus a otvírák jedné z nejlepších polských hardcore/punkových desek vůbec. Text je mistrovským poetickým dílem vypovídajícím o odcizení a osamělosti v nepřátelské a chladné realitě, která může souviset s polským životem po společenské transformaci v roce 1989. Energie a tempo písně povznáší víc než nejsilnější káva.

El-P – Deep Space 9mm
Nadšení z téhle věci sdílím s Mikołajem, s basistou a doprovodným zpěvákem Javvy. El Producto je v našich srdcích už léta, ale tenhle track je jedním z nejlepších v jeho kariéře. Charakteristický, mírně experimentální a psychedelický rytmus a texty popisující atmosféru v USA po 11. září jsou opravdu působivé. Celá věc je zdůrazněna snovým klipem natočeným Brianem Beleticem.

Yoga – Encante
Mohl bych dát jakoukoli píseň z Megafauna, z jedné z nejzajímavějších blackmetalových desek za posledních dvacet let. Megafauna kouzlí zvukem odvozeným od noiseu, shoegazeu, dark ambientu, psychedelie a - samozřejmě - klasického lo -fi black metalu. Zajímavý je koncept alba. Vyhýbá se protikřesťanským nebo nihilistickým zápletkám a týká se podivností, temné esoteriky, babylonské mytologie, kryptozoologie a teorie o tom, co se nachází pod rouškou reality.

Foo Fighters – Everlong
Jedna z písniček, která definovala můj hudební vkus na několik dalších let. Rockový třesk, který jsem poslouchal znovu a znovu, ještě když existovaly MTV 2 a Viva Zwei. Energický a emocionální refrén přináší vzpomínku na Sunny Day Real Estate na steroidech a poslední nástup do něj vás zamáčkne do křesla. Skvělý klip režírovaný Michelem Gondrym.

The Jesus Lizard – Monkey Trick
Nesporná klasika noise rocku, každý v Javvě poslouchá noise rock. Tenhle song byl pro mě zjevením, když jsem poslouchal hardcore/punk. Jesus Lizard vytvořili zcela nový obraz tvrdé, syrové hry na kytaru, kombinující přímočarost punkrocku s bluesovou tonalitou.

Lomi Lomi – Halo Halo Halo Halo
Lomi Lomi je další z našich fascinací v Javvě, členy kapely jsou naši přátelé z Varšavy. Písnička Halo Halo Halo Halo kombinuje psychedelický pop se surrealistickými texty a je klasikou nejen kvůli neobvyklému, podivnému refrénu. Dejte si to!

Sho Madjozi – Idhom
Tahle skladba odstartovala mou lásku k jihoafrické popové hvězdě Sho Madjozi, která vyznává styl gqom, ale taky estetiku shangan a afrohouseu. Síla Idhom je v synkopovaném rytmu a energické vokální části. Díky albu Limpopo Champions League jsem objevil radikálnější a těžší odrůdy gqom, propagované mimo jiné britským vydavatelstvím Gqom Oh! a italským kolektivem Crudo Volta.

Guilty pleasure:
Limp Bizkit – Nookie
Je to docela zábavné a trochu trapné, ale tenhle song miluju a nenávidím zároveň. Ve čtrnácti jsem byl numetalovým skalním fanouškem a skladba Korn Follow the Leader, White Pony od Deftones a samozřejmě Significant Other od Limp Bizkit byly nejvíc. Jsem si vědom nevkusnosti textů Freda Dursta v Nookie a celkové image kapely, ale pořád jsem velkým fanouškem jednoduchých a nenáročných riffů Wese Borlanda a natlakovaného zvuku producentů Brendana O'Briena a Terryho Datea.