10 + 1: Marcell (No Distance Paradise)

Olomoučtí mladíci No Distance Paradise nedávno vydali novou desku Pieces (X Production, 2016), o níž jsme psali tady a která kapelu posouvá do vážnějších i dospělejších poloh, ale zároveň jim nebere melodický rukopis a velké plány. Kde vězí jejich kořeny a co poslouchávají v kapele může naznačit deset plus jedna zásadních jmen a desek podle kytaristy a zpěváka Marcella.

U2 - Joshua Tree
Naprosto srdeční album. Tenhle vinyl jsem dostal od táty (společně se spoustou dalších skvělých desek), a přestože jednou na house party dostal pořádně zabrat, když se něj David Mencl (režisér skvělejch klipů) rozhodl „scratchovat“, rád se k němu i přes výrazně zhoršenou zvukovou kvalitu vracím. Vidět U2 živě na jejich jarní tour právě k této desce, navíc jako bonus s nekompromisním hostem Noel Gallagher's High Flying Birds, to by byl splněný sen.

The War on Drugs - An Ocean in Between the Waves
Celá poslední deska Lost in the Dream se u nás v kapele těší velké oblibě. Já z ní mám rád obzvláště tuhle věc, její nálada je totiž nostalgická. Náš producent Dušan Neuwerth ji jednou popsal slovy: „Je to čistá nádhera.“ Nemůžu nesouhlasit.

Arcade Fire – My Body Is a Cage
Po této věci začal můj velmi intimní vztah s „Arkatik fíre“, jak jim říká Jarouš Švejdík, který u mě vyvrcholil s jejich deskou The Suburbs – asi žádnou desku jsem neměl ve sluchátkách tak často jako tuhle. Velké (bohužel jen částečně naplněné) očekávání jsem měl od alba Reflektor, které produkoval James Murphy z mých oblíbených LCD Soundsystem a na kterém se objevil i David Bowie. Teď už s napětím vyhlížím nový materiál, se kterým by měli brzy přijít.

Sunshine - Lower Than Low
Poslední anglicky zpívající česká kapela, která dokázala jezdit po zaplněných klubech napříč republikou a prosadila se i v zahraničí. Jsem moc rád, že jsme s kluka mohli být u toho a doprovodit je jako support na tour. Bylo to nejlepší kapelové období, které přineslo spoustu zkušeností, ze kterých těžíme dodnes.

Tame Impala - The Less I Know the Better
Kevin Parker přišel v projektem Tame Impala s osmdesátkovou vlnou, která mi strašně sedí. Navíc se mi na Parkerovi líbí, že se toho nebojí a dovolí si napsat hity pro Rihannu nebo Lady Gaga. Stále si přitom dokáže udržet svou tvář a je respektovaný i na alternativní scéně. V určitým ohledu je to můj velký vzor, protože se snažím o něco podobného.

Tatabojs – Biorytmy
Jediný česky zpívající zástupce, kterého jsem vybral. Album plné skvělých písní, které fungují jak ve studiové, tak koncertní verzi. S dokonalou produkcí a zvukem, který nemá na svědomí nikdo jiný než Dušan Neuwerth. Ano, ztrácím odstup, s celou kapelou mě pojí kamarádský vztah, ale úplně stejný názor jsem měl i na gymplu, kdy jsem tuhle desku miloval a na kluky vzhlížel z pod pódia.

The National – England
Závěrečná píseň na desce High Violet, kterou jsem si hodil do mp3jky před odjezdem do Indie, kde jsem strávil nějaký čas. Nevím, jak moc může člověka ovlivnit prostředí, ve kterém se s albem seznamuje, mně se tato věc vryla do paměti dokonale.

Frank Ocean - Thinkin Bout You
Daniel Lee, se kterým jsem spolupracoval na většině textů naší první desky, mě toho naučil spoustu. Taky to, že člověk by se neměl dívat pouze jedním směrem.

Talk Talk – It’s My Life
Neexistuje nic krásnějšího, než když člověk sdílí oblíbenou kapelu se svým velkým kamarádem a vydavatelem v jedné osobě - díky za vše, Dane!

The Clash – London Calling
...