10+1 = Nick Smart (Mammal Hands)

Mammal Hands, britské trio z Norwiche fungující třináctým rokem, si rychle získalo pozornost inovativní fúzí jazzu, neoklasiky, elektroniky nebo i folku, vydalo pět oceňovaných alb a dělá na šestém. V moravské metropoli je můžete vidět v rámci akce JazzFestBrno už 1. února a teď si dáme playlist oblíbených songů klávesisty Nicka Smarta.

My Bloody Valentine - Only Shallow
Jedna z nejlepších otevíracích písniček na jedné z nejkreativnějších desek vůbec. Je v ní hrozně moc emocí a přijde mi, že nahrávka ani nedokáže zachytit sílu zvuků, které skrz ni jdou.

Burial & Four Tet - Moth
Tak málo prvků dokáže vytvořit tak temnou a skličující atmosféru. V písničce je málo nástrojů, ale strašně moc emocí, a já pořád nedokážu přijít na to, co je tam hlavní zvuk. Snad se mi to jednou podaří.

Mogwai - Rano Pano
Tahle písnička má neskutečný vývoj a je skvělým důkazem toho, že opakování správného nápadu v kombinaci se změnou dynamiky a tónu může vést k opravdu silnému hudebnímu zážitku. Skvělý track na dlouhé cesty!

Ricardo Villalobos - Dexter
Moje asi nejoblíbenější techno písnička s jednou z nejlepších synťákových linek, navíc složená z pouhých čtyř not a delaye. Špičkový minimalismus. Má v sobě něco děsivého, a zároveň vás zve k poslechu.

King Crimson - Sailor’s Tale
Mám hodně rád sedmdesátkové věci od King Crimson, ale tuhle písničku obzvlášť, protože jasně odráží jejich jazzový vliv. Robert Fripp je jedním z mých oblíbených kytaristů, asi jediný, komu v roce 1971 kytara zněla takhle. Dokonale splývá se saxofonem, skoro do jednoho zvuku.

Pixies - Gouge Away
Na pozdní osmdesátky, kdy tohle vyšlo, byli Pixies hodně originální, protože populární hudba v tu dobu směřovala k větší čistotě a nablýskanosti. Je to syrové, text je temný a surreální, je z toho cítit hmatatelná energie. Verše jsou tak decentní a v refrénu vybouchne exploze energie, pokaždé větší. Miluju moment v posledním refrénu, kdy se Kim Deal sjednotí s backvokálem, je to jako kdyby na to čekala celou písničku.

Autechre - Bronchusevenmx
Jeden z mých oblíbených songů od Autechre. Je minimalistický a působí, jako že se v něm nic moc neděje, ale při každém poslechu v něm objevím něco nového, tolik skrytých detailů.

Davy Graham, Shirley Collins - Hares on the Mountain
Neskutečná nahrávka tradiční folkové písně ze začátku 60. let. Shirleyin hlas je tak čistý a zpívá s jednoduchostí, přesto s takovými emocemi a silou.

Esbjörn Svensson Trio - Eighthundred Streets by Feet
Jeden z mých oblíbených songů od EST. Miluju, když se piáno a bicími propojí v pevný, ale stejně uvolněný zvukový celek.

The Bad Plus - Big Eater
Intenzivní a silný track. Je v něm hodně rytmické souhry a obzvlášť miluju, jak Dave King hraje na bubny. V poslední části s takovou intenzitou, že to zní, jako kdyby se měla písnička rozpadnout, proto mě to baví poslouchat.

Guilty pleasure: Weezer - Hash Pipe
Lidi si z nich občas dělají srandu, ale Weezer mají pár bangerů, a tohle je jeden z nich.