10 + 1 = Pavel Uretšlégr (Vinyla, Beseda u Bigbítu)

Pavel Uretšlégr je nejen jedním z dramaturgů a produkčních festivalu Beseda u Bigbítu, zaměřujícího se na nezávislou hudbu visegrádského prostoru, rovněž je zavilým vinařem, čemuž se věnuje profesionálně. Nicméně značku vína nám nedoporučí, to spíš abychom věnovali pozornost hudebním cenám Vinyla, jejichž je zakládajícím členem. Jaký má hudební vkus, co ho baví? Jeho záběr je pestrý jako moravské vinice.

WWW – Neurobeat
Jiné vnímání hip hopu. Nervní rytmika a niterné texty směřovaly mimo scénu, kterou byli do té doby WWW součástí. Neznám nikoho z mého okolí, kdo by Neurobeat nemiloval. Kult.

Midi Lidi – Čekání na robota
První deska Midi Lidi. Všichni v souvislosti s tímhle albem vzpomínají Kraftwerk, což mi přišlo jako blbost. Já v „robotovi“ slyším spíše ozvěny taneční scény přelomu 80.-90. let, která mě dost ovlivnila.

Mňága a Žďorp – Furt rovně
Druhé album Mňágy. První dvě desky jsou pro mě skutečně (nejen) hudebně dosti formativní. Záměrně jsem nakonec vybral dvojku Furt rovně. Pod tíhou debutu se na ni dost zapomíná. Silnější než Made in Valmez.

B4 – Didaktik Nation Legendary Rock
Všemožný mix stylů a žánrů odkazující k hudbě a obecně kultuře 70. let. Sugestivní pohled na minulost. Tomáš Procházka, ústřední postava B4, je pro mě jedna z nejvýraznějších osobností zdejší umělecké scény.

Květy – Bílé včely
Zpověď generace Husákových dětí bez perspektivy marně hledající, mezi rozpadlými vztahy a čekáním na pracovním úřadě, své místo ve světě. Spousta krásného smutku a skvělých textů Martina E. Kyšperského.

Petr Skoumal – Poločas rozpadu
Album jako společenský komentář konce socialismu. Skladby, ze kterých mrazí a jsou aktuální doposud. Skutečně nadčasové album. Bohužel.

Kyklos Galaktikos – Mezi lovci mezer
Spletitá směs různých žánrů, stylů a odkazů se hip hopu už jen lehce dotýká. Elektronická avantgarda, která výrazně nebodovala u posluchačů ani kritiků. Já se k desce vracím opakovaně a pořád mě baví. Kyklos Galaktikos považuju za jednu z nejtalentovanějších kapel u nás. Škoda, že už neexistují. Věřím, že Mezi lovci mezer čeká „druhý“ život a další generace tuhle desku ocení.

Pacino – Půl litru země
Mix různých kytarových žánrů a stylů. Skladby, které se nebojí být melodické, přiznané devadesátkové odkazy, nedořečené texty. Kytara, bicí, basa. Jak je to jednoduché. Nejlepší název alba v historii české hudby. Nutno slyšet celé naživo. Zážitek!

Ecstasy of Saint Theresa – Susurrate
Boostrované kytary, zasněný vokál, hlukové plochy. Dlouhohrající debut EOST má se svým, v pravdě legendárním, špatným zvukem status kultu. Singl Icecream Star je pro mě jedna z nejlepších skladeb české hudební historie. Můj promotérský sen je udělat koncert EOST, na kterém kapela přehraje komplet Sussurate. Samozřejmě v původní sestavě.

Kalle – Saffron Hills
Nejmladší nahrávka v mém výběru. Po fantastickém debutu jsem měl strach, že to David s Veronikou nezvládnou a druhá deska bude zklamáním. Velká očekávání, které album Saffron Hills přinášelo, se ovšem bezezbytku naplnilo. Intimní, minimalistické, přitom naléhavé skladby, vystavěné takřka v popovém duchu. Nepamatuji si, kdy v českém hudebním prostoru vzniklo něco tak silného, jako je právě druhé album Kalle.

Guilty Pleasure:
Petr Spálený – Kdybych já byl kovářem