10 + 1 = Petr Zenkl (Paprsky inženýra Garina)

„Předesílám, že výběr bude poněkud old school, protože můj hudební vkus se utvářel ještě v minulém tisíciletí,“ uvádí selekci svých hudebních srdcovek Petr Zenkl z české industriální legendy Paprsky inženýra Garina. Industriální nálož brusek, kladiv, železa a poctivé rytmiky letos vstupuje do Kristových let, což znamená, že na domácí industriální scéně působí již třiatřicátým rokem. Ještě než vystoupí v pražském Paláci Akropolis, společně s dalšími legendami industriálu, londýnskými Test Dept, můžete posoudit, jak moc oldschoolový tenhle hudební výběr Petra Zenkla vlastně je.

Serge Gainsbourg & Jane Birkin - Je t'aime... moi non plus
Poprvé jsem ji slyšel jako malý kluk, a i když jsem ještě nerozuměl, proč ta paní tak divně dýchá, bylo to pro mě zjevení a chápu, jak ta píseň ve své době musela lidi šokovat. Asi jsem nebyl sám, na koho zapůsobila, protože jsme s naším zpěvákem Vojtou alias P.I.G. její motiv použili v industriální verzi.

Pink Floyd - On the Run
Slyšel jsem ji jako student gymnázia od spolužáka z asi desáté kopie z kotoučového sovětského magnetofonu Nota s tím, že je to hudba z filmu Čelisti (není). „Tahle kapela, Pink Floyd, hraje na syntetizátory,“ byla další kamarádova informace. Na můj nechápavý pohled ji upřesnil: „To jsou chemický přístroje na syntetizování, oni do nich asi mlátěj.“ Tehdy mi asi v hlavě začala klíčit myšlenka, že se dá muzika dělat i na jiné než hudební nástroje.

Sex Pistols - Anarchy in the UK
Při prvním poslechu Never Mind the Bollocks, Here's the Sex Pistols jsem byl nadšen, protože to poprvé bylo přesně to, co jsem si od rockové hudby vždycky sliboval. Všechno předtím mi najednou přišlo jako popík, tohle bylo ono!

Chuzpe - Beislanarchie
Kdysi se mi dostal do ruky rakouský sampler Wiener Blutrausch, na kterém mě nejvíc zaujaly tři skladby od punkových Chuzpe. Napsal jsem dopis jejich fan klubu a bylo z toho přátelství s jejich frontmanem Robertem Wolfem na celý život. Píseň o hospodských anarchistech, kteří mají „rudé jenom nosy“, je i po těch letech stále aktuální.

Hana Schygulla & Orchestra Peer Raben - Lili Marleen
Tuhle jsem prvně slyšel na brigádě na horské chatě, kde ji kuchař pustil východoněmeckým turistům a málem se dočkal fyzické inzultace, protože „tuhle písničku hráli vojákům, co šli na frontu“. Její různé verze pravidelně zařazuji do hudebního mixu, který si s kamarády pouštíme cestou na každoroční návštěvu Berlína. Tato je ze skvělého stejnojmenného Fassbinderova filmu.

J3NK!NS (feat. TriGo) - Bella Ciao
Další často se opakující píseň z „berlínských soundtracků“, kterou hrál už kdekdo. Doufám, že jednou ji zařadí do repertoáru i P.I.G. Tahle tranceová coververze mě hodně nadchla.

Maanam - Karuzela marzeń
Polská kapela Maanam byla pro mě v normalizační šedi zjevením a její zpěvačka Kora, která loni zemřela, byla bohyně.

Laibach - Leben heißt Leben
Radikální předělávky známých hitů jsem znal už třeba od The Flying Lizards, ale to, co udělali Laibach se slaďákem Opus, mě fakt nadchlo. Do značné míry se na tom podepsal i text v němčině, který tomu dodal ten správný říz.

Nick Cave & The Bad Seeds - The Mercy Seat
Šuli, někdejší spolužák a nynější spoluhráč, se ve druhé půlce 80. let dostal do Západního Berlína, kde viděl vystoupení Nicka Cavea a přivezl s sebou i jeho desky. Byli jsme z nich u vytržení. A tak jsem si při své první cestě na „Západ“ musel LP Nicka Cavea koupit taky. Bylo to Tender Prey a hned první skladba mě uzemnila. A mrazí mě z ní i teď.

Die Zwei - Countryboy
Další ze Šuliho berlínských úlovků už dneska skoro nikdo nezná. Radikalita Die Zwei byla přesně opačná než u Sex Pistols. V době, kdy byli všichni rozervaní rebelové a zvukoví experimentátoři, vydali několik maxisinglů s hudbou, která byla melodická a úplně odjinud. Myslím, že se u toho skvěle bavili.