10 + 1 = Roman Vičík (Nylon Jail)

Roman Vičík pochází z Valašského Meziříčí, kde se hudebně formoval především v místním M- klubu. V 90. letech zde spoluzaložil alternativní kapely NIC, Brouk pavouk nebo Norman Bates Group, kde hrál na kytaru. Po příchodu do Olomouce vyměnil kytaru za basu a měnil i skupiny: Skafandr, Beeline, Narcotic Fields. Roku 2011 založil s Jiřinem Jirákem Nylon Jail, kde se vrátil ke kytaře a postupně se vyprofiloval v autora hudby a textů. O dva roky později vyšlo v produkci Ondřeje Ježka album My Heart Soars Like a Hawk, na sklonku roku 2018 pak aktuální nahrávka Irreversible Changes, se kterou Nylon Jail vyrážejí na turné.

Nirvana - Nevermind
Nirvana mě na začátku devadesátých let „vyrobila“. Při poslechu Cobainových skladeb jsem si uvědomil, že chci dělat muziku. Absolutně mojí mámě podělali život.

Tom Waits - Mule Variations
Od Waitse beru všechno, stačí, když jen mluví. Naučil mě nosit klobouk a vážit si svých bot. Vypili jsme u jeho muziky s výtvarníkem Preisnerem hektolitry krabicového vína Červená poezie. Bavila mě už jeho raná tvorba, ale od Swordfishtrombones začal čarovat.

Nine Inch Nails - The Donwnward Spiral
Nine Inch Nails pro mě byli zjevení. V neděli ráno po velice kvalitní akci na chatě ve Francově Lhotě pustil v půlce devadesátek někdo tuhle desku jako chillout po probdělé noci. Přestal jsem trhat kopřivy na polívku, lehl si do nich a poslouchal.

Psí vojáci - Leitmotiv
Pro lidi z mé bubliny byl Filip Topol bohem. On byl pro nás Pan Umělec.

The Frames - For the Birds
Jako Valmezák jsem měl možnost sledovat jejich cestu nahoru tak nějak z první ruky, několikrát s nimi jako rybízek skončil v hospodě a zaníceně žvanil o muzice, nechal se jejich hudbou poprvé v životě na koncertě dojmout k slzám. Kvůli basové lince v jejich Santa Maria jsem se naučil hrát na basu. Díky tomu, že jsem zmíněnou basu hrál před koncerty na zvukovkách, jsem se seznámil s Jiřinem...

Depeche Mode - Ultra
Depeche Mode podle mě vždycky koketovali s country a uvědomil jsem si to právě u téhle desky. Depeche Mode jsou v pořádku.

Radiohead - Kid A
Nikdy jsem nepochopil, jak je možné, že kapela, která jde razantně proti stereotypům v muzice, nepodlézá, zavrhuje konformitu, utíká až ke kakofoniím a výsměchu hudbě, může zároveň zastávat pozici jedné z nejposlouchanějších kapel světa. Nicméně já jim to žeru taky. To, jak nekompromisně změnili svůj styl na Kid A, mi učarovalo.

At the drive-In - Relationship of Command
U At the Drive-In nevím, co bych napsal, zkoušel jsem si ve sprše zazpívat jejich song a fakt to nešlo. Škoda slov.

The National - Trouble Will Find Me
Tohle je kapela, která míří do míst, kde bych to chtěl navštívit taky. Netvrdím, že tam furt svítí slunko, ale myslím, že to tam dává smysl. A kdybych tam potkal ještě Nicka Cavea, byl bych tam určitě aspoň na chvíli spokojený.

Daft Punk - Random Access Memories
Od Daft Punk se učím míru nadhledu. Takové to, že něco je i není vážně ve stejném okamžiku. V tomto ohledu jsou za mě nejdál.

Dirty pleasure: Elektrïck Mann - Hrubý styl
Když jsem snil o hraní před lidma, chodil jsem ve Valmezu na místní partičky, ze kterých čněl Honza Bezděk alias valmezský Eddie Veder, později Ice-B, milovník všech dobrot a Robbieho Williamse. Kluci mu záviděli a holky ho felovaly.