10 + 1 = Sifon (WWW)

Od křtu nové desky Neutopíš se dvakrát v téže řece uběhl rok. Nový živý program kapely se od té doby zpevňuje a usazuje a z těchto usazenin vznikají nové podněty. Poslední pražský koncert WWW Neurobeat proběhl letos v červnu na festivalu Metronome, hned po vystoupení Kraftwerk. Než zahrají 26. září v Holešovicích na náplavce před dočasně uzavřenou nákladní lodí Altenburg 1964, poskládal Ondřej Anděra zvaný Sifon deset a jednu hudební radost. A i když je jeho výběr pestrý, stejně dodává: „Upozorňuji jen a též, že se nerad vyjadřuji písemně a že se můj ‚top ten‛ mění každou vesmírnou chvíli, jindy by v něm figurovali například i Beastie Boys, Einstürzende Neubauten, Nine Inch Nils, Young Gods, The Streets, PSH, Katarzia, Pjoni & Ink Midget, Björk, President Bongo, Santigold, Vasilův Rubáš, Modré Hory, Maniak, Hugo Toxxx, Depeche Mode a další.“

Shabazz Palaces - Cake
Rap opřený o futuristickou, svobodnou a barvitou hudbu. Magický realismus, meta-myšlení. Skvělá flow, úskok v rytmu do posttriphopového ženského vokálu. Tento track, tato kapela má snad všechno, co si můžu přát. Její lídr je navíc samotný Ismahel Butler z bývalých Digable Planets, které jsem neméně rád poslouchal v devadesátkách. Butler předvádí, jak lze přeskočit svůj stín.

Tami T - Mucous Membrane
Krásně složená a odlehčená taneční skladba se surovým podtextem. Jemnost a syrovost pohromadě, tak jako některé povídky Charlese Bukowského. Osvobozující. Beze strachu s pravdou ven. Tami T, který/á vystoupil(a) v Praze jako předskokan(ka) Fever Ray, si vystačí na pódiu sám/sama, protože je překvapivý/á a fascinující. Ladyboy s pájkou v ruce – sám/sama si vyrábí netradiční elektronické hudební nástroje a midikontrolery. Co vím, tak jinak dělá scénickou hudbu pro divadelní představení.

Cristobal Tapia de Veer - The Girl with All the Gift (Gifted Hungry Kids Remix)
Protože skládám hudbu k divadelní představením a filmům, občas i filmy točím nebo střihám, často stopuji tvorbu různých skladatelů filmové hudby. Na cestách jsem narazil na tohoto autora, uchvátila mě jeho hudba k filmu The Girl with All the Gift a taky v seriálu Humans. Baví mě jeho výrazný a hravý rukopis a způsob, jakým pracuje se sbory, jak vrství hlasové samply, jak pracuje se samply vůbec. Jeho soundtracky se dají dobře poslouchat i jako samostatné skladby. Tapia de Veer si vybudoval nezaměnitelný zvukový svět a většina filmů, k nimž skládal hudbu, stojí za vidění (a poslech).

Avi Avital - Bucimis
Protože mě před časem (občas) přestala bavit neustále se opakující čtyř nebo tříčtvrťová struktura současné euroamerické (elektronické i jakékoliv) hudby, začal jsem pátrat po hudbě zemí a národů, kde se užívají rytmy bohatší, v jistém smyslu komplikovanější, ale při dobrém podání velmi přirozeně znějící, i nám Středoevropanům. Objevil jsem tak toto trio. Skvěle sehrané a energizující. Na perkuse fenomenální Itamar Doari, jehož každou spolupráci - každý další úder a kop - od jisté doby pozorně sleduji. Sám, abych se nezbláznil z tvorby čistě elektronicko-samplované hudby, cvičím na různé tradiční i netradiční perkusní nástroje. Zde tedy máte krásných patnáct osmin zahraných s živelným a uvolněným citem.

WadiAtma - Teamim
Protože mě před časem (načas) přestala bavit neustále se opakující čtyř nebo tříčtvrťová struktura současné euroamerické (elektronické i jakékoliv) hudby, narazil jsem na záznam tohoto koncertu, díky stopování úderových cest perkusisty Itamara Doariho. Šest skvělých hráčů v kombinaci motivů hudby Středního východu a španělského flamenka. Mimo jiné zkoumání například turecké a obecně perské hudby a jejich podivuhodných rytmů mělo též vliv na tvorbu skladeb pro naše nové album Neutopíš se dvakrát v téže řece, kde se objevují pětičtvrtinové rytmy a i jedna devítka inspirovaná rytmy západoafrickými. (Mám pocit, že tato pro nás netradiční rytmická metra mohou být obohacující pro práci s textovým sdělením, pro rap). Zde tedy silné hudební sdělení ansámblu v poloviční kuželosešce (s perfektním zvukem) v jedenácti osminách.

Tirzah - Basic Need
Soul dle mých představ. Čisté zvuky v křížení se špinavými a nečekanými samply v razantním beatu a… atmosférická osobní výpověď o mezilidských vztazích, o lásce se všemi květy i trny. Vedle tvorby této autorky mi všemožná středoproudá R’n’B produkce připadá jako reklama na prací prášek. Silná a snová, a přesto reálná a přesvědčivá atmosféra jejího zpěvu mi trošku připomíná Martinu Topley Bird ve spolupráci s Trickym, které mám navždy v srdci. Celé album Tirzah nazvané Devotion doporučuji, jakožto i její hudební spolupráce.

Micachu & the Shapes - Turn Me Well
Micachu aka Mica Levi se vyhýbá pravidlům, na něž jsou uši navyklé, aby reprezentovala svůj imaginativní svět, pod nímž je možno přímo nahmatat konkrétní osobní zážitky a pozorování. Má humor, cit pro nadsázku a sama je takovou prazvláštní postavičkou současného světa. Mě zkrátka fascinuje. Pokud máte rádi tvorbu Sonic Youth, Becka nebo třeba The Streets, mohla by vás chytit. Spolupráci se zpěvačkou Tirzah už jsem zmínil. Mica Levi též složila hudbu k “nenormálnímu” celovečernímu filmu Under the Skin režiséra Jonathana Glazera, tvůrce klipů například pro Björk, Massive Attack, Radiohead atd., a další filmové hudby. Prozkoumejte její tvorbu na internetu, je hustá a svá.

Lightning Bolt - Dead Cowboy
Takto má vypadat každý správný koncert, bez ohledu na žánr.

Plaid - Do Matter
Povznášející sci-fi atmosféra, rozhlehlé syntetické pláně, elektronická hypnóza, dramaticky vystavěný sound design přesně dle vnitřně nastavené dramaturgie tužeb - Plaid na novém albu plní dokonale má přání. Kdo jejich tvorbu zná, ví, že přesedlali z koně na jednorožce, aniž by koně opustili - kůň je tentýž a sám přirozeně a neskutečně transformoval pod jejich citlivou masáží.

Public Enemy - Shut’em Down
To je nářez, celé album Public Enemy Apocalypse 91 je nářez - hlukové a zároveň úchvatné průniky samplovaných textur - razance - šílenost - intelekt - srdečnost - vůle - scratching.