10 + 1 = Sylvain Chauveau

Na jaře se Sylvain Chauveau představil na festivalu Spectaculare, na podzim pak u českého labelu Minority Records vydal výpravný boxset Politique du silence, který obsahuje tři jeho raná alba: Des plumes dans la tête (2004), Un autre Décembre (2003) a Nocturne impalpable (2001). Tento francouzský hudebník, označovaný za přední postavu minimalistické neoklasické hudby, žije v současnosti Barceloně. Bohatá diskografie zahrnuje meditativní neoklasická alba vydaná u prestižních labelů jako FatCat, Sub Rosa, Sonic Pieces a Flau, a také spolupráce na projektech Ensemble 0, Arca či On. Kromě toho skládá hudbu pro film a divadlo. Jeho skladby si na streamovacích platformách připsaly desítky milionů přehrání, což mu vyneslo přezdívku „francouzský král minimalismu“. A má pro nás několik vynikajících hudebních tipů.

Éliane Radigue –⁠ Adnos I
Eliane Radigue zařazuji kvůli hluboké meditativní síle její nadčasové hudby.

Philip Glass –⁠ Music in Twelve Parts (Part 1)
Jedna z mých nejoblíbenějších skladeb Philipa Glasse: umění opakování v té nejlepší podobě. Tato hudba je zároveň jednoduchá, složitá, rychlá, pomalá, intelektuální, smyslná...

Midget! –⁠ Premier soleil
Midget! je duo francouzských hudebníků Claire Vailler a Mocke usazených v Bruselu. Tato dlouhá píseň, otevírající jejich třetí album (2017), patří k nejkrásnějším experimentálním skladbám, které jsem za posledních deset let slyšel.

Claire Rousay –⁠ Everything Perfect Is Already Here
Claire Rousay, pro tu jedinečnou čistotu její lo-fi ambientní hudby. Jedna z mých nejoblíbenějších umělkyň současnosti.

Morton Feldman –⁠ Music from the Film Sculpture by Lipton
Klavírní hudba Mortona Feldmana je zde v podání Philipa Thomase. Miluji ji už pětadvacet let a pravděpodobně mě bude ovlivňovat až do konce života.

Mark Hollis –⁠ The Colour of Spring
Mark Hollis, můj idol. Pro tajemnou a střídmou krásu jeho hudby. A tenhle hlas, holy shit...

Tristan Perich & Ensemble 0 –⁠ Open Symmetry
Nádherná skladba Tristana Pericha napsaná pro Ensemble 0: tři vibrafony a dvacet reproduktorů s jednobitovými zvuky. Úžasný skladatel.

Low –⁠ Always Trying to Work It Out
Velmi obdivuji album Low Double Negative z roku 2018 s velmi odvážnou produkcí BJe Burtona.

Dawn of Midi –⁠ Atlas
Dawn of Midi, trio klavír, kontrabas a bicí, bylo objevem poloviny roku 2010.

David Sylvain –⁠ Blemish
Mistr, vrcholný představitel experimentálního popu. Jeho album Blemish (2003) mě nesmírně ovlivnilo.

Guilty pleasure: Lana del Rey –⁠ Paris, Texas
Nejsem si jistý, jestli se dnes dá nějaký hudební požitek považovat za guilty pleasure. Tahle píseň od Lany del Rey mě téměř rozpláče pokaždé, když ji pozorně poslouchám, a vyjadřuje některé mé pocity z doby, kdy jsem opouštěl Brusel po patnácti letech života.