blueskin | Články / Reporty | 23.09.2016
Víte, co má společného kapela Kieslowski, počítačová hra Minecraft a manželství prince Williama s Kate Middletonovou? Ti všichni slaví letos páté výročí. Není nám známo, jak tuto událost oslavili v britské královské rodině, stěží to ale byl pamětihodnější večírek, než jaký ke své pětiletce přichystali Kieslowski. Oslava naplánovaná na poslední letní den do pražského Paláce Akropolis potvrdila výjimečný statut indiefolkové dvojice na naší hudební scéně, zároveň ale odhalila limity fungování podobných kapel.
Večírek zahájil Belgičan Guy van Nueten, který Kieslowski zremixoval skladbu Za horama na minialbu Na lože. Svůj set věnoval vlastní klavírní tvorbě, pouze na závěr sáhl po předělávce písně Normandie z předloňské desky Kieslowski Mezi lopatky. Její tvůrci se ve finále k van Nuetenovi přidali a výsledkem byl první z vrcholů celého koncertu - elegantní a subtilní setkání spřízněných duší, což je ostatně charakteristika, která se dá vztáhnout na celou tvorbu Kieslowski.
Ne všechna z dalších hudebních prolnutí, která v následujích desítkách minut opanovala pódium Akropole, dopadla tak dobře. Hlavní kouzlo Kieslowski spočívá ve výjimečné komplementaritě hlasů Marie Kieslowski a Davida Pomahače. V textové rovině se pak přidává dualita ženského a mužského vidění světa, kterou sebelepší interpret prostě nedokáže obsáhnout. To byl případ Jana Ungera z kapely Zrní, kterého navíc zrazovala intonační nejistota. Marii Puttnerové z Jablkoně zas bránil její dívčí šarm v tom, aby se potkala s cynicky dospělým světem vztahových témat písní Kieslowski.
Šťastněji dopadlo spojení s Kittchenem, se kterým ostatně Kieslowski poslední dobou koncertují pravidelně. O jejich spolupráci opět platí výše vyřčená teze o spojení spřízněných duší, které se přirozeně promítá do výsledné hudby. Méně organicky, leč i tak zajímavě, zněly skladby obohacené syntetickými beaty Martina Tvrdého. Technologický upgrade písním Kieslowski slušel paradoxně lépe než místy poněkud rozpačité rozšíření základní sestavy o bicí Tomáše Neuwertha, kytaru Daniela Salontaye a baskytaru Jana P. Muchowa.
Stačilo ale ubrat Muchowa a přidat Salontayovu partnerku v kapele Longital Šinu a rázem se na pódiu začaly dít věci! Právě v téhle konfiguraci se Kieslowski a spol. postarali o nejlepší momenty. Jako by se ve finále večera energie všech hudebníků znásobily v jeden nepřerušovaný výtrysk, gradující v excelentní, rockovým nápřahem Neuwerthových bicích poháněné verzi Krátké písně o zabíjení. Jednu z nejlepších písní z repertoáru Kieslowski vystřídala skladba Bloky, smeče, do jejíhož závěru si Marie Kieslowski vypůjčila otázku “A to je všetko?” ze stejnojmenné písně Longital. Tato skladba odzpívaná Šinou se pak postarala o úplný závěr koncertu.
fotogalerii z koncertu naleznete tady
Kieslowski mohou považovat první pětiletku za úspěšně splněnou, nad jejich budoucností ale teď visí otazník. V nedávném rozhovoru pro sesterský server XPlaylist.cz Marie Kieslowski prozradila, že si kapela hodlá dát koncem roku blíže neohraničenou pauzu. Při bližším pohledu se zdá, jako by už před časem narazila na strop možností svých i českého hudebního prostředí jako takového.
Vzhledem k jazykové bariéře se Kieslowski navzdory soustavným snahám nedaří výrazněji uspět v zahraničí. U nás zas jejich inteligentní pop nemá šanci oslovit jiné než výrazně menšinové publikum. Narozeninový koncert naznačil možnosti dalšího vývoje dvojice prostřednictvím fúzování s hudebním cítěním dalších, klidně i žánrově odlišných tvůrců. Lákavě vypadá zpráva o zapojení Marie Kieslowski do projektu Zvíře jménem Podzim, za kterým stojí Jakub König alias Kittchen. Opatrný optimismus je tedy na místě. “Všetko” to ještě rozhodně není.
Kieslowski slaví 5 let
21. 9. 2016 Palác Akropolis, Praha
foto © Olga Staňková
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.