blueskin | Články / Reporty | 23.09.2016
Víte, co má společného kapela Kieslowski, počítačová hra Minecraft a manželství prince Williama s Kate Middletonovou? Ti všichni slaví letos páté výročí. Není nám známo, jak tuto událost oslavili v britské královské rodině, stěží to ale byl pamětihodnější večírek, než jaký ke své pětiletce přichystali Kieslowski. Oslava naplánovaná na poslední letní den do pražského Paláce Akropolis potvrdila výjimečný statut indiefolkové dvojice na naší hudební scéně, zároveň ale odhalila limity fungování podobných kapel.
Večírek zahájil Belgičan Guy van Nueten, který Kieslowski zremixoval skladbu Za horama na minialbu Na lože. Svůj set věnoval vlastní klavírní tvorbě, pouze na závěr sáhl po předělávce písně Normandie z předloňské desky Kieslowski Mezi lopatky. Její tvůrci se ve finále k van Nuetenovi přidali a výsledkem byl první z vrcholů celého koncertu - elegantní a subtilní setkání spřízněných duší, což je ostatně charakteristika, která se dá vztáhnout na celou tvorbu Kieslowski.
Ne všechna z dalších hudebních prolnutí, která v následujích desítkách minut opanovala pódium Akropole, dopadla tak dobře. Hlavní kouzlo Kieslowski spočívá ve výjimečné komplementaritě hlasů Marie Kieslowski a Davida Pomahače. V textové rovině se pak přidává dualita ženského a mužského vidění světa, kterou sebelepší interpret prostě nedokáže obsáhnout. To byl případ Jana Ungera z kapely Zrní, kterého navíc zrazovala intonační nejistota. Marii Puttnerové z Jablkoně zas bránil její dívčí šarm v tom, aby se potkala s cynicky dospělým světem vztahových témat písní Kieslowski.
Šťastněji dopadlo spojení s Kittchenem, se kterým ostatně Kieslowski poslední dobou koncertují pravidelně. O jejich spolupráci opět platí výše vyřčená teze o spojení spřízněných duší, které se přirozeně promítá do výsledné hudby. Méně organicky, leč i tak zajímavě, zněly skladby obohacené syntetickými beaty Martina Tvrdého. Technologický upgrade písním Kieslowski slušel paradoxně lépe než místy poněkud rozpačité rozšíření základní sestavy o bicí Tomáše Neuwertha, kytaru Daniela Salontaye a baskytaru Jana P. Muchowa.
Stačilo ale ubrat Muchowa a přidat Salontayovu partnerku v kapele Longital Šinu a rázem se na pódiu začaly dít věci! Právě v téhle konfiguraci se Kieslowski a spol. postarali o nejlepší momenty. Jako by se ve finále večera energie všech hudebníků znásobily v jeden nepřerušovaný výtrysk, gradující v excelentní, rockovým nápřahem Neuwerthových bicích poháněné verzi Krátké písně o zabíjení. Jednu z nejlepších písní z repertoáru Kieslowski vystřídala skladba Bloky, smeče, do jejíhož závěru si Marie Kieslowski vypůjčila otázku “A to je všetko?” ze stejnojmenné písně Longital. Tato skladba odzpívaná Šinou se pak postarala o úplný závěr koncertu.
fotogalerii z koncertu naleznete tady
Kieslowski mohou považovat první pětiletku za úspěšně splněnou, nad jejich budoucností ale teď visí otazník. V nedávném rozhovoru pro sesterský server XPlaylist.cz Marie Kieslowski prozradila, že si kapela hodlá dát koncem roku blíže neohraničenou pauzu. Při bližším pohledu se zdá, jako by už před časem narazila na strop možností svých i českého hudebního prostředí jako takového.
Vzhledem k jazykové bariéře se Kieslowski navzdory soustavným snahám nedaří výrazněji uspět v zahraničí. U nás zas jejich inteligentní pop nemá šanci oslovit jiné než výrazně menšinové publikum. Narozeninový koncert naznačil možnosti dalšího vývoje dvojice prostřednictvím fúzování s hudebním cítěním dalších, klidně i žánrově odlišných tvůrců. Lákavě vypadá zpráva o zapojení Marie Kieslowski do projektu Zvíře jménem Podzim, za kterým stojí Jakub König alias Kittchen. Opatrný optimismus je tedy na místě. “Všetko” to ještě rozhodně není.
Kieslowski slaví 5 let
21. 9. 2016 Palác Akropolis, Praha
foto © Olga Staňková
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.