Barbora Števanka Kadlíčková | Články / Reporty | 20.12.2018
Islandští Árstíðir k nám po letech jezdí už spíše jako staří známí. Loni je zažila Praha v impozantním kombu s metalovými Sólstafir a Myrkur, letos zavítali do brněnské Melodky se speciálním zimním setlistem. Vánoční koncert, který Árstíðir každoročně pořádají v kostele Fríkirkjan v Reykjavíku, mohli skalní čeští příznivci doposud sledovat jen online - teď sváteční tradici kapela poprvé přinesla v rámci evropského turné. Kdo ovšem čekal rozjuchané koledy, musel být překvapen.
Poměrně různorodé publikum bylo natěšené na maximum – dlouhý potlesk kapelu přivítal už před úvodní a capella skladbou Carol of the Bells. Pak se v přátelském duchu rozehrála procházka desetiletou hudební historií aktuálního tria, které v Árstíðir figuruje od počátku. Zazněly nejstarší písně jako Ages a tolik oblíbená lyrická Ljod i Sand. Hudební kousky střídalo uvolněné vyprávění o Islandu, historii kapely a jejím blízkém vztahu k Česku: „… a home far from home.“ Právě u nás vznikla například folková Someone Who Cares. Tolik oceňované pěvecké kvality tria vynikly ve vkusně nahallovaných Scarborough Fair a několika islandských baladách jako Christmas Prayer for a Lonely Man, které do klubu vnesly onu zimní a vlastně i trochu melancholickou atmosféru. V české premiéře sklidily úspěch také Mute nebo Passion z letošního alba Nivalis – naživo překvapily svou dynamičností, sem tam se ale za silnými ztrácely smyčce a klavír.
Obsazení smyčcové sekce, tak charakteristické pro tuto kapelu, je nyní pořád proměnlivé. Violoncellista Guillaume Lagravière už je v podstatě stálým hostem a repertoár má v malíku, zatímco momentální houslista Jean-Samuel Bez několikrát v nejnáročnějších pasážích vypadl ze souhry. To ale vynahradil svým entuziasmem. S gradující druhou půlí koncertu sklidila snad největší ovace epicky vystavěná Things You Said. Poté, co publikum prošlo minikurzem islandštiny, už zazněly ty největší hity – rozervané Nu Gleymist Eg a Shades. Závěr magického večera tak nemohl patřit už ničemu jinému než Heyr himna smiður, hymnu ze 13. století, který kapelu virálně proslavil na internetu.
Árstíðir ve skvělé formě nabídli svou jemnou i expresivní stránku, emotivní vokály, i severský smysl pro humor. Kombinace komorního prostředí, skvěle postaveného setlistu, vřelého publika i dobrého zvuku a svícení vytvořily mimořádný zážitek, a tak se kapela při neutuchajícím potlesku loučila s příslibem brzkého návratu.
Árstíðir (isl)
11. 12. 2018 Melodka, Brno
foto © archiv skupiny
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.