Články / Reporty

A kdy chceš začít žít, když ne teď, vole?

A kdy chceš začít žít, když ne teď, vole?

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 21.07.2016

Američan Ethan Law a Švýcar Florian Zumkehr jednoho krásného dne seděli kdesi ve Švýcarsku a dostali nápad. Z nápadu vznikl plán a z odvážného plánu výborná show, která přiměla osm dobrých přátel být ve stejnou chvíli na stejném místě. První Analog proběhl na Jatkách v listopadu 2014, v červenci 2015 Analog vrátil úder (Analog Strikes Back) a letos vše dospělo do Finale. Z původní sestavy vyskočila Kanaďanka Marie Pier-Campeau, která byla původní cirkusovou partnerkou Ethana a po které do Analogu naskočila hadí žena ze Švédska Manda Rydman.

Než to celé vypuklo, ozvalo se za mnou „no, prej jsou něco jako Loseři (Losers Cirque Company – pozn. redakce), ale nadupanější a je jich osm“. Osm nadupaných statečných, kteří se postupně objevovali na scéně a občas přicházeli z neočekávaných koutů. Florian z žebříku v hledišti, Ethan se schoval pod diváky, bubeník Merlin zůstal chvíli skrytý za hromadou krabic. Všudypřítomné kartonové krabice jako symbol stěhovavého života kočovných umělců, kteří jsou tu tu, tu tam. Do takových krabic se dají vyřezat stromy, dá se z nich poskládat lev, do něhož se v úvodu ukryla Manda, dá se do nich skákat (Ethanův volný pád v druhé polovině show), dá se na ně leccos napsat a je-li krabice nasazena na hlavu tou správnou stranou, může z vás rázem být David Hasselhoff.

Komické výstupy se střídaly s akrobatickými čísly, během kterých se občas tajil dech. Pozemní akrobacie v podání Floriana a Ethana, sólo ruské tanečnice Leny Kilchitskaya, kombinující prvky contemporary dance s baletem a jejím vlastním tanečním jazykem, hand stand v podání Floriana na židli, vypodložené mnoha knížkami, ze kterých si občas někdo nějakou půjčí, a poetický vzdušný hadí tanec Mandy s kruhem, který byl pro mne jedním z nejsilnějších momentů celé show. Jedinečnost místa, času a kruhu.

Tu komickou, odlehčenější část odstartoval šoumen Rémi Martin, který se vyznal ze své lásky k Francii velmi svérázným způsobem. Nahý specialista na hru na tělo doprovodil píseň od Edith Piaf Non, Je ne regrette rien, ke které se nepostavil čelem, ale svým vlastním instrumentem, který byl o něco níž, skrytý za francouzskou vlajkou. Skvělá berlínská zpěvačka, skladatelka a zakladatelka kapely Ena Wild Ena Soukou se převlékala tak rychle, jak ostatní metali salta, a působila dojmem, že celé její tělo je nekonečným rezonančním prostorem pro velký hlas nezaměnitelné barvy, který dobře ladil jak s Florianem, hrajícím na kytaru v intimnějších číslech, tak s kanadským mistrem bubeníkem Merlinem Ettore, který podtrhl gradaci čísel velkolepějších (například čínskou disciplínu Hoop diving). Merlin Ettore potřebuje bubnovat. To je jedno do čeho, prostě bubnovat. Rytmus jako droga, která mu koluje v krvi, ale které už dávno vysvětlil, kdo je tady šéf. V žonglérském extra čísle žongléra a tanečníka Bertana Canbeldeka se utkal v rytmické lekci i s míčky, kterých pod Bertanovýma rukama stále přibývalo a které měly zase svůj rytmus.

Show Analog vznikla za 5 dní a pod její konečnou podobou jsou podepsáni právě zakladatelé projektu Ethan a Florian spolu s principálem Cirku La Putyka Rostislavem Novákem. (Ethan Law je také součástí inscenace Risk a představení Roots ve vyhlášeném kabaretu Chamaläon v Berlíně, které Cirk La Putyka hraje v rámci šestiměsíčního angažmá již od konce února).

Analog není představením, ve kterém by kdokoliv přebíral nějakou roli, ale našlapanou exhibicí mistrů světové cirkusové scény, kteří se rozhodli, že si udělají party v hodně velkém obýváku a každý přispěje tím, co umí. Když někdo zjistí, že je potřeba přeskočit čtyři diváky nebo využít zdejší mini pianino a sehnat si k němu klavíristu, je v zaplněném sále vždycky z čeho vybírat. Když se něco nepovede, tak se to prostě udělá ještě jednou. A vždycky je čas na panáka. Po skvělém závěrečném výstupu Ethana se cyr wheelem na nejvyšší obrátky si udýchaný akrobat vzal mikrofon a všem poděkoval za účast, Leně a fyzioterapeutce Kačce popřál k narozeninám a tak publikum, aplaudující ve stoje ještě spolu s ostatními zapělo Happy birthday. A to je to – celá show měla velmi uvolněnou přátelskou atmosféru. Čistý novocirkusový kumšt pro radost všech zúčastněných.

Na tuto velkou party navazovala další, která začala na jevišti, postupně se přesunula do předsálí, kde vyhrával Dj Rémi, a skončila bůhví kdy a bůhví kde. Třikrát a dost. Nezbývá než se těšit na další sezónu na Jatkách78. Family Roots in Black Black Woods.

Info

Analog / Finale
19.-21.7.2016, Jatka78, Praha
www.jatka78.cz
www.facebook.com/analogtheshow
www.laputyka.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace