Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 03.02.2018
Lvmen přijeli a zbořili pardubické Automatické mlýny. Tedy, monumentální Mlýny architekta Gočára tvořily spíše ve tmě utopenou kulisu při příchodu. Pro koncert sám byl vyhrazen prostor o poznání skromnější, ba přímo profánní: nevlídná bývalá dílna, oprýskaná, studená, ohřívaná jen plynovými zářiči. Rozhodně však, alespoň mám ten dojem, mnohem výhodnější místo než načančaný Palác Akropolis.
Večer nastartoval one-man projekt Obelisk of Light. Posloužil by jako báječné intro, kdyby nehrál dvacet minut. Jednolitá zvuková stěna, kterou jen občas narušil záchvěv melodie, postrádala vývoj i vnitřní napětí. Ale sám hudebník se dobře bavil. Soudě podle vzrůstající intenzity hovoru, byl jedním z mála. To Tomáš Palucha byli jiná káva. A domácí příprava zase k ničemu, protože živě se mi dostalo riffové nálože à la Earth nebo Yob. Silné, melodické, sebejisté.
Lvmen se loni probrali z hibernace a hned s novou skvělou deskou Mitgefangen Mitgehangen. Ta tvořila náplň koncertu. Nezazněl ani tón navíc, na svém místě zůstal i zlom na konci strany A, jediný to prostor k výdechu, ke chvilkovému pocitu, že jsem se vymanil z čelistí leviathanových. Kolegové byvší na předchozích zastávkách tour psali o koloběhu života a smrti, znovuzrození, zániku, začátku a konci. Ano, to všechno tam bylo, obaleno do temné, mazlavé hmoty, kterou prosvětlovaly jen obrazy mihotající se na plátně. Hluk znemožňující pohyb, zvukové vlny, které vibrují útrobami, zalehlé uši, intenzita na hranici snesitelnosti. A přesto jasně přítomný pocit povzneseného očištění. Slova jsou však jen balast, který nemůže vystihnout niternost onoho prožitku.
Lvmen + Tomáš Palucha + Obelisk of Light
31. 1. 2018 Automatické mlýny, Pardubice
foto © Tereza Kunderová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
