Martin Řezníček | Články / Reporty | 17.06.2016
Festival Aerodrome k nám pravidelně přiváží hvězdy rockové a metalové scény. V minulých letech to byli System of a Down, Metallica nebo Avenged Sevenfold, letos se největším lákadlem stali KoRn a Bring Me the Horizon. Zbylé tři kapely zpestřily pětichodové menu třemi variacemi punku.
Otevírali Zebrahead, pod jejichž diktátem nesmělo být publikum chvíli v klidu a první circle pity, které provázely celý večer, se začaly roztáčet už chvíli po čtvrté. Druzí Bad Religion jsou sice legendy, ale na věku někdy záleží, tentokrát byli jen nostalgickou ozdobou festivalu a náhodného posluchače by koncert nezaujal. Billy Talent v holešovické aréně odehráli před 5 lety skvělý koncert. Téměř identický koncert odehráli i letos. Těch pár nových písní setlistu slušelo (Viking Death March se stalo novou hymnou) i Kowalewiczova emotivní a burcující řeč o teroru v Orlandu byla namístě, chtělo by to ale přestat recyklovat a začít stavět na méně známých skladbách.
Mladí vpřed, starší dozadu. Tolik k publiku Bring Me the Horizon (na KoRny se to otočilo). Ztráta fanoušků kvůli neodpustitelnému odklonu k mainstreamu kapelu nemusí mrzet, protože i tak dokázala zhypnotizovat celou arénu. Recept byl následující: snadno zapamatovatelná hesla hymnických refrénů („We’re going nowhere“), matematicky přesná hra, světelná show a každá emoce vyhrocená až do vesmíru. Je úplně jedno, že BMTH vyměkli a že za sebe chvílemi nechávají zpívat samply. Člověk jim to v zajetí dvojšlapky, boostu a řevu prostě sežere.
K vystoupení KoRnů téměř není co říct, zakladatel nu-metalu je pouze jeden. Kapela přijela skvěle připravená a podařilo se jí vytvořit dokonalý zvuk. Jonathan Davis si všechny hlasové polohy dával s přehledem, ale důležitá byla celá kapela – KoRn nejsou one man show. Nechybělo bubenické sólo, ani dudy. Veškerý vizuál představovala jen plachta s nápisem KoRn, ale minimalistické pojetí nevadilo. Zaznělo vše očekávané, jen songům z alba The Path of Totality se kapela vyhnula.
Srovnání obou hvězd je nemístné. Každá jde k posluchačům z jiného konce, KoRn ne tak napřímo – a je možné, že si díky tomu udrží příznivce déle než BMTH. Výsledky však mají obě kapely podobné. Zpocená těla, hukot v hlavě a orgastický pocit uspokojení. Lysohlávky si strčte někam, radši si poslechněte Freak on a Leash.
Korn (us), Bring Me the Horizon (gb), Billy Talent (ca), Bad Religion (us), Zebrahead (us)
15. 6. 2016, Tisport arena, Praha
foto © martinezz
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.