Alta a omega všeho! ( ME-SA ve Studiu Alta)

Nejen že ti z nás, kteří zavítali do Studia Alta, měli příležitost vidět taneční setkání dvou výjimečných párů, zároveň jsme mohli být svědky slavnostního otevření nových prostor, do kterých se Alta rozšířila. A bylo to velké.

Tanečnice Karolína Hejnová a cizokrajný choreograf Sebastian Belmar se sešli u jednoho stolu. Každý na své židli, tváří v tvář, oživovali dialog podobným způsobem jako bytosti, kterým vdechl život Jan Švankmajer ve svém krátkém filmu Možnosti dialogu, jimž se tvůrci volně inspirovali. S neutuchající energií zkoumali možnosti vzájemného dorozumívání s různými výsledky. Někdy se spojení naváže, někdy se může muž postavit na hlavu a žena jí mlátit o stůl a nic. Neslyším, co píšeš, nevidím, co říkáš. Ale i když se vzdálíme, vím, že jsi tu, cítím to. Energické pohyby obou tanečníků doplňovaly z počátku opatrné zvuky, které postupně gradovaly, až přešly do intenzivního šumu podbarvujícího napjatou atmosféru. V silné závěrečné scéně nakonec oba aktéři dialogu najdou společnou řeč a splynou. Oni sami se sebou a jejich stíny spolu. Může mít člověk dva stíny? Stín postavy a stín viny? Množí se stíny stejně jako pochybnosti? Napětí se rázem uvolňuje a shluk zvuků nahrazuje harmonizující zvuk varhan. V téměř posvátné atmosféře muž i žena naleznou svůj vnitřní prostor a každý na své straně stolu končí v objetí. Na bílé zdi pak ožije hra stínů, která vás vezme za ruce. Uvidíte.

Když dozněly varhany, nastala patnáctiminutová pauza, během které se mohli všichni diváci občerstvit v černém nostalgickém baru, jak ho nazvala Lucia Kašiarová ve své promluvě k publiku. Mezitímco před třemi lety se v průchodu před Altou potýkali s vietnamskými trhovci a dodávkami přeplněnými riflemi, teď mohou všichni oslavovat úspěšnou expanzi. Posilněni svařákem jsme pak znovu zaujali pozice a pak přišlo něco super. Supernaturalis. Martina Hajdyla Lacová a Stano Dobák rozhodnutí odhodit všednost své lidskosti a chtít víc.

Supernaturalis. Osvěžující podívaná, kdy pro jednou nemusíme analyzovat, zpytovat a sumarizovat, ale můžeme se kochat pohledem na dva hrdiny, kteří jsou super, ale nemají to spolu lehké. Když vás omrzí být zranitelným člověkem, můžete se stát akčním superhrdinou. Když to ale učiní i váš protějšek, přijde řada na kompromisy. Dělají ale superhrdinové vůbec kompromisy? Lacová i Dobák jsou skvělí nejen coby tanečníci, ale po celou dobu drží silný herecký výraz, umocňující potýkání těch, kteří jsou náhle obdařeni nadlidskou silou. Říká se, co tě nezabije, to tě posílí, ale tady se situace trochu mění. Když tě něco dlouho nezabije, tak by ses mohl začít nudit. V dlouhých chvílích pak nezbývá, než se do sebe začít trefovat, že, drahá. Nesmí samozřejmě chybět oslnivý lesk nových převleků a hrdinná projekce nových super totožností na závěr. Bravo.

Po skončení projekce přišla opět Lucia Kašiarová, tentokrát v doprovodu Karolíny Hejnové, a znovu připomněli, že nás čeká ještě dlouhý večer a máme stále něco zásadního před sebou. A protože v Altě, jak nás dámy informovaly, je vše o důvěře, přišel čas vyzkoušet míru naší důvěry v Altu. A tak jsme se všichni odebrali na jeviště, vytvořili dlouhého hada a ruku v ruce se zavřenýma očima jsme se nechali vést do nového světa. Vždy, když měl člověk pocit, že si zákonitě musí rozrazit hlavu o dveře nebo zakopnout o schod, objevili se podpůrné ruce a vstřícný hlas, žádná katastrofa se nekonala. Když jsme dorazili do místa určení a mohli zase otevřít oči, spatřili jsme barevně osvětlené nové prostory a na malém podiu dvě sudičky ze tří – šéfa jevištního provozu Nové scény ND Petra Voříška a tanečnici a zakladatelku souboru VerTeDance Terezu Ondrovou, která přečetla báseň o Altě a navíc ještě přidala svéráznou verzi české hymny. Po oficiálním otevření a patřičných děkovačkách nastoupili opět známí super-tanečníci Martina Hajdyla Lacová a Stano Dobák a rozjeli svou supernaturální tančírnu. Návštěvníci, kteří netančili, mohli vyzkoušet možnosti dialogu s novým barem.

Bylo to vydatné a jistě dlouhé. Ať se Altě daří, a když už mohla sama vyrůst, tak ať i nadále roste počet jejích příznivců a zastánců, aby se už nikdy nescvrkla, ale aby nás ještě přerostla. Zaschla malta, ať žije Alta!