Amenra. Žádné světlo na konci tunelu

Ať to máme z krku: Hessian je kapela basáka Amenra, ve které hraje taky bicák The Black Heart Rebellion. V Oathbreaker hraje „jenom“ kytarista Amenra, zatímco Treha Sektori je projekt Dehn Sora, který hraje se zpěvákem a zbývajícím kytaristou Amenra v Sembler Deah. Říkají si Church of Ra. Hotová rodina, každý s každým. Belgičani holt. A občas společně vyjedou na tour, akorát ne do Čech. Takže Lipsko. Do rozpadlého kina UT Connewitz, kde hrál už asi každý z téhle hudební post-branže, přijde pět set lidí a nikdo nemrkne. Mrk.

Konvenčními měřítky (bpm, gore-level, black-saturation atd.) jsou Hessian nejtvrdší kapelou večera. Poměrně nemilosrdný (místy až) death-thrash připomíná ranou Sepulturu, když ještě neobcovali s nástroji z Amazonie. Špinavé riffy se spoustou aparátového odpadu, žádný Vanish. Přímočaré začátky písní, ťuk ťuk, bordel. Rozhodně velmi invenční crust s prima kvákajícím ridem.

Oathbreaker. Silueta dlouhých kadeřavých vlasů vlajících v blikotu stroboskopu. Caro Tanghe odezpívá celý koncert ve stylu Samary. Bez tváře a identity, děsivá a stylová, její scream má koule. Zato bubeník je na tenhle job příliš sterilní a nedynamický, zatímco basová linka se někdy vzdálí od zdelayovaného kvílení kytary a jde si sama svou cestou, bloudí a hledá cestu k Tartaru. Něco tomu chybí. Co, nevím.

We are born with the knowledge or death. Byla by škoda považovat Treha Sektori za ambientní intro ke koncertu Amenra. Horor, při kterém vám budou horory připadat málo dark, kde doslova cítíte tu krev, utrpení a mučení při dráždivě primitivních vyhrávkách na kytaru. Vidíme napůl svlečeného muže zahrabaného v písku bez možnosti dostat se ven. Katarze, osvícení, zapomnění – přesně v tomhle pořadí. Povstanete a prožijete... podobenství o Ježíšovi, kde zmrtvýchvstání je jen zastávka na znamení na cestě do zatracení.

Je svět černobílý? Pokud ano, kde je bílá? Jako nekonečná chodba se sloupořadím, kdy za každým sloupem následuje další a další a ty jí procházíš a konec nepřichází. Až nakonec projdeš gotickým portálem s antickou bránou. Absurdní? Šílené? Mass I, II, II, IV, V... Nowena | 9.10! Am Kreuz, inkoustový kříž na holých zádech, myslí to skutečně tak vážně? Nepochybně. Nepochybně vrcholné vystoupení, nejde se soustředit na dílčí prvky, nejde nemluvit v metaforách. Vše je podřízeno audiovizuálnímu teroru, světla, zvuk i vizualizace v perfektní synchronii. Věčný breakdown, hustý les pocitů směřujících do neurčitého kouře na stagi. A hlava je prázdná jak opuštěný vodojem uprostřed zdevastované krajiny, kde v posledních litrech kalné vody na dně hnijí zbytky emocí. Vodojem hoří a po něm zůstane nic. Bohapusté, všehopusté nic. Shoříš s ním. Žádné světlo na konci tunelu. Amen Ra.