Anti-Flag - pod vlajkou Amerického jara

Pittsburghská parta americkýho punk rocku, kterou proslavily především její radikální texty směřující proti vládním systémům, korupci, válečné politice a zbraněmi ovládané americké kultuře, vydala letos v květnu další desku American Spring. Jubilejní desáté studiové album, na které se po zveřejnění snesla vlna rozporuplným recenzí, nám kapela poprvé představila v pátek 30. října v pražském Lucerna Music Baru. Anti-Flag zavítali do Prahy v rámci dvouměsíčního evropského tour, které pojedou až do konce listopadu. Za dobu své působnosti headlinovali spoustě předních festivalů a u nás byli k vidění například na Mighty Sounds, tudíž návštěvnost, kde si budeme vzájemně šlapat po hlavách, byla na pořadu dne. Večera.

Začátek akce na osmnáctou hodinu je sice trochu neobvyklej timing, pokud vám není osm a nejdete stát frontu na Dádu Patrasovou, ovšem nebudeme brečet do piva, příznivci navazující páteční diskotéky jsou taky lidi. A protože půl den volna je v soukolí kapitalismu spolehlivej jak jízdní řád, jeden má co dělat, aby s jazykem na patě doběhl právě začínající The Homeless Gospel Choir. Projekt, za kterým stojí sólová persona sympatickýho folkaře Dereka Zanettiho, má s Anti-Flag podobnej textařskej směr a s humorem se popisuje jako beznadějnej, předapokalyptickej Woody Guthrie. Dalším supportem je australskej punk rock v podání Trophy Eyes a oklahomská partička Red City Radio. Nakřáplej hlas zpěváka Garretta Dalea a ostrý riffy rozřežou zajetý předsudky o předkapelách na kusy. Red City Radio by tu rozhodně neměli koncertovat naposledy.

Okolo osmý se nad sálem konečně rozzáří symbolická hvězda vyskládaná z americkejch kvérů a za ohlušujícího povyku na pódium kráčí očekávaná banda věčně nespokojenejch sígrů. Frontman Justin Sane gentlemansky pokyne zdviženou kytarou na pozdrav všem „motherfuckers“ dole i na horním ochozu, chopí se inštrumentu a odpaluje první nálož. Nebraňte se, tohle jsou mírový Anti-Flag a jejich nejslavnější hymnus Turncoat! Ústřední vypalovačka z jejich zřejmě nejlepšího alba The Terror State působí jako zápalná láhev vhozená do benzínový stanice. Dav, co si doposud pokyvoval a poklepával na chytlavý rytmy Red City Radio, exploduje v běsnící monstrum a vyřvává se zaťatou pěstí: „TURNCOAT! KILLER! LIAR! THIEF!“ Hned potom se řítí divoká hitovka Fabled World, coby průvodní skladba k aktuálnímu albu American Spring. Přestože Anti-Flag jsou proslulí sáhodlouhými manifesty mezi songy, dnes se drží poměrně zkrátka. „ Ukažte mi fakáče a řekněte kurva NE! zasraný policejní brutalitě!“ Fuck Police Brutality. Kotel pod stagí se zhušťuje a i sebevíc vyklidněnej účastník má nutkání vyškrábat se na estrádu a vrhnout do desítek upocenejch rukou. Pokud to ještě dáváte, Anti-Flag posílají další novinku s názvem Sky Is Falling, za kterou následuje řada starejch nahrávek napříč celou diskografií: nesmrtelná This Is the End, 1 Trillion Dollar nebo Death of Nation.

Z American Spring zaznívají všeho všudy čtyři skladby. Album, které sází na jednoduchou a melodickou rytmiku má znatelně čistší zvuk, basový party Chrise Barkera už nejsou tolik výrazný a celkovej sound je postavenej spíš na vyhrávkách sólový a rytmický kytary. Celý aranžmá je tak bezpochyby cítit jakýmsi závanem pop-punku, což vždy znamená ocitnout se na dost tenkým ledu. Jakmile jsou tahle slova vyřčena o vašem albu nahlas, všechno kolem najednou začíná smrdět kalkulem, proklatým mainstreamem, korporátem, deskou American Idiot, vykořisťovateským kapitalismem a než se stihnete rozkoukat, už vás lynčujou ze všech stran.

Zda bylo záměrem přiblížit Amerian Spring širšímu záběrů platících odběratelů, můžeme jen spekulovat. Faktem je, že Anti-Flag profilujou svoje revoluční názory nejen do textů, ale spolupracujou i s celou řadou neziskovejch organizací, výtěžek z alba The People of the Gun putoval na podporu Amnesty International, taky se účastněj řady protestů jako jednotlivci. Snaha dostat lyrický poselství do povědomí širšího publika a vyzvednout různý sociální otázky, tak může ve výsledku působit různě. Atmosféra páteční Lucerny však nedala pochybovat o tom, že tohle byl jeden z jejich nejvydařenějších koncertů, a při chytlavým songu Brandenburg Gate, kde se lead vokálu ujal Derek Zanetti s akustikou, by po American Spring nikdo kamenem nehodil.