Jáchym Krohe | Články / Profily | 27.11.2012
Archive jsou pozoruhodná parta. Doma v Británii zůstávají i po šestnácti letech prakticky neznámým jménem, zatímco na kontinentální scéně jsou na roztrhání. Možná je to způsobem, jakým procházejí mezi žánry a míchají trip-hop s post-rockem, elektronikou a orchestrálními prvky, možná jen dostatečně vybočují z trendu, aby ukázali, že si budou dělat, co chtějí, za každou cenu. V létě tenhle londýnský kolektiv vydal už svou devátou řadovku With Us Until You Die, se kterou vyjel na rozsáhlé evropské turné, a 2. prosince se zastaví i v pražské Lucerně. Ale pojďme se podívat hlouběji do archivu.
Darius Keeler a Danny Griffiths, dnes už veteráni ostrovní elektronické scény, za sebou v polovině devadesátých let pálí mosty v podobě breakbeatového počinu Genaside II a jeho popel sypou do bristolského triphopového proudu. Už první deska Londinium dokazuje, že srovnání s temnější atmosférou Massive Attack je na místě. Keeler s Griffithem se ale nehodlají nechat žánrově označkovat, a přizvou ke spolupráci rappera Rosko Johna a íránskou zpěvačku a archeoložku Royu Arab. Breakbeatový a hardcorový odkaz je ještě jasně znatelný, ale už se pomalu vynořují barokní a klasické kompoziční postupy, které definují podobu Archive až do dneška. V zájmu zachování dynamiky věcí se však ihned po natočení alba Rosko vrací zpět k hip-hopu, Roya k archeologii a Archive čím dál víc sympatizují s prog-rockem. Následující alba Take My Head a You All Look the Same to Me už zůstávají ve stínu debutu. Na další čtyři roky se ke kolektivu přidává Craig Walker a fanoušci musejí skousnout rezignaci na ženské vokály i triphopovou nálepku, které se Archive chtějí za každou cenu zbavit.
Čas se nezpomaluje, to jenom rychlost, jak říká text k Kings of Speed, a přichází doba dalších změn v přístupu i personálu. Album Lights uvádí slova „Step by step, you're gonna make yourself feel better“ a předjímají náladu dalších let. Archive se vrací ke kořenům, k té podivné tenzi, kterou sdílí s Massive Attack a Portishead, a natáčí Controlling Crowds. Daleko dramatičtější tón, temnější kooperace klavíru a syntezátorů a návrat Rosko Johna do sebe zapadnou jako rukávy svěrací kazajky. Odvážné výkřiky „The world is my playground too and I refuse to follow“ z úvodní skladby rezonují celým albem a boj se systémem se tak nějak stává zápasem se sebou samým. Kam až může sebereflexe dojít, ukazuje i videoklip k Bullets, největší hitovce desky a pro mě snad i celé diskografie.
Aktuální With Us Until You’re Dead krouží čím dál blíž kolem středního proudu, ale i psychedelie, orchestrálních kompozicí a vlastně všeho, co kdy v historii kapely fungovalo. Začátky jsou konfrontovány se současností v symfonické souhře úctyhodných dvanácti kolaborantů. Od Controlling Crowds se With Us… liší nejen znásobením členů, ale i tematicky; těžko byste na albu hledali něco, co není lovesong. Konspirační teorie dokonce tvrdí, že většinu textů k albu napsala Celine Dion, ale verše typu „I’m mentally fucked“ nás vyvedou z omylu. S Archive musíme nakládat opatrně, nelze zobecňovat ani dělat unáhlené závěry. Je třeba věc přezkoumat osobně, ať už v Lucerně nebo jinde, kde začíná introvertní zima, a zavzpomínat na doby, kdy byl trip-hop ještě mladý. Remember how you died in me, so violently, quietly.
Archive (uk)
www.archiveofficial.com
Jan Krejča 05.08.2024
Nepotlačovat emoce, touhy, ani chuť po zvukové dekonstrukci. Ve středu společně s Lakoon v Bike_Jesus.
Jiří Moravčík 08.07.2024
Tak jak ho podle něho Pánbůh umístil do nepatřičného těla, je mu těsné i flamenco a než by se jeho pravidly nechal omezovat, identifikuje se jako ex-flamenco. Letos na Colour…
Jan Krejča 29.06.2024
Každá osobnost bývá potomkem svého díla, každá osobnost bývá poměřována silou charizmatu. Ne každá však dosáhne ideální kumulace zkušenosti, přehledu a nadčasového přístupu v pozdějším věku.
redakce 22.03.2024
Hutné a pestré taneční rytmy doplňuje industriální produkce i jasně psychedelické poselství, daleko nejsou karibští experimentátoři a rukodělná elektronika Nyege Nyege.
redakce 21.03.2024
Projekt, za kterým stojí někdejší srbský kulturní publicista, bývalý člen noiserockové kapely Klopka za pionira a dua Pamba Vladimir Lenhart.
redakce 20.03.2024
Její rýmy vždy krájející správný beat s precizností skalpelu jsou jedním z nejvýraznějších exportních produktů Hakuna Kulala po boku dalších raperek jako MC Yallah.
redakce 20.03.2024
Pětice pokračuje v ADHD produkci scény okolo klubu Windmill (Black Midi, Squid), tamní kapely se nerozpakují mixovat téměř cokoli, co projde kolem nich.
redakce 19.03.2024
Fenomén anatolské psychedelie pronikl do širších kruhů před více než dekádou, skupiny jako Baba Zula jej prosadily mezi hudební fajnšmekry.
redakce 18.03.2024
Jejich improvizovaný, konfrontační způsob hraní v propojení s mluveným slovem je zbaven jakékoliv abstrakce a místo toho volí formu jasného, ritualistického apelu plného hněvu.
redakce 18.03.2024
Za jemnými elementy R&B, jazzu a neosoulu nasátými něžností a křehkostí na míru Lauryn Hill se skrývá prosté motto „be free. be kind“.