Martin Řezníček | Články / Reporty | 25.02.2017
„Myslíš, že dá dneska freestyle a půjde mezi lidi?“
„Jasně, že jo. Je to přece Astronautalis.“
Miluju banální rozhovory před koncertem, kdy člověk ví, co má čekat, ale o to šťastnější je, když se mu očekávání naplní.
Předskokanka Aby Wolf má s Astronautalisem společnou nejenom řadu koncertů, ale i hometown Minneapolis. Chlad minnesotských borových hájů od ní ale nečekejte. Zpěvačka vystupuje sama a doprovází se na sampler a drummer pad, k přednahraným smyčkám přičarovává neartikulované vokální linky kombinované s lyrickými pasážemi. Hlas promlouvající výraznými emocemi vás zavede do míst, kam se toužíte podívat, ale leckdy marně hledáte cestu – stejně jako se to stalo návštěvníkům Music Baru pražské Lucerny.
Astronautalis na indie elektronický set navázal pomalejšími „smutnými songy“, a přestože svoje slova do mikrofonu sypal s obvyklou vervou, obecenstvo jako by na něco čekalo. A to něco přišlo po šesti skladbách: „Už žádný smutný písně. Teď přijde bordel. Všichni budete tančit – je jedno, jestli to neumíte, všichni tančíme na hovno. Všichni budete zpívat – je jedno, jestli to neumíte nebo neznáte slova, nějaký si vymyslete. Všichni tančí, všichni zpívaj. A žádný čuráctví!“
Jak řekl, tak se taky stalo, a bylo fuk, že jsme od něj tenhle proslov už slyšeli. Vibe se rozjel s čistě hiphopovými i bluesem říznutými tracky a člověk nemusel věřit v Boha, aby pochopil, o čem je Running Away from God, a nemusel být ztracený, aby se našel v The River, the Woods. Porci soulového písničkářství jsme dostali, když se DJ chopil kytary a společně vysekli akustickou verzi Cut My Body Loose. Pak se vrátila striktní dikce – hadr nasáklý potem a vymáchaný v kýblu špinavého grimeu měl nášivku Sike! a borec nám ho hodil přímo do ksichtu.
O Astronautalisovi kolují legendy. Maximální nasazení a entuziasmus, zabijácká flow, umění strhnout pár lidí i narvaný klub. V Lucerně se všechno potvrdilo a došlo i na pověstný freestyle, ve kterém nám s gustem odrapoval zážitky z české a slovenské tour.
Astronautalis (us), Aby Wolf (us)
23. 2. 2017 Lucerna Music Bar, Praha
foto © Vlastimil Vojáček
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.