Atlantik: jsme bigbeatová kapela

Hanspaulka se schovala do stínu lamp. Utopená ve svém světě. Mimo mapu chaosu Bořislavky. Sedáme si na okraj chodníku s kapelou Atlantik. Těsně před jejich koncertem v hrabalovských kulisách klubu U Rafa, kde předskakují Sdružení rodičů a přátel ropy. Kluci vytahují cigarety, poslední lok piva před dlouhým ponorem...

Proč jste se přihlásili do talentové soutěže 1Band2Play?
Jonáš: My jsme to nebrali jako soutěž. Ono je to spíš tak, že se teď snažíme donahrát a domixovat mixtape. Narazili jsme na tuhle soutěž a říkali jsme si, že už stejně na něčem děláme, tak aby to bylo prezentovatelný. Primární motivace byla, aby si to někdo poslechl a třeba nás pozval na koncert. Takže nešlo jen o hraní na Colours of Ostrava.

Vy jste se ve finále uchytili mezi kytarovými kapelami. Co vlastně děláte? Rap nebo hip hop?
Jonáš: Já si myslím, že děláme bigbeat. Bez legrace. Jsme bigbeatová kapela.

V čem se vyznačuje vaše pojetí bigbeatu?
Fanda: Tvrdostí.
Honza: Máme zkoušky a hrajeme koncerty. Přistupujeme k tomu jako k normální kapele.
Jonáš: Jako jo, něco se tam rapuje nebo říká víc do mikrofonu, než že by se zpívalo, ale myslím, že to ani moc neřešíme, co to je za žánr. Spíš máme kapelu a děláme, co nás baví.

Takže nálepku big beat u svého jména nebudete vůbec vnímat pejorativně?
Franta: Náš velký sen je zahrát si s kapelou Brutus. Myslím, že by se vedle sebe krásně vyjímaly názvy jako Altantik a Brutus.
Jonáš: Tam trochu míří ten název. Cítíme se součástí osmdesátkový alkorockový scény.

Ale vypadáte jako současníci. Jaký účel hrají vulgarity ve vašich textech? Jde o vymezování?
Honza: Tak my takto mluvíme.

Takže to není jen raperská póza?
Honza: Ale to je póza.
Jonáš: Spíš než póza je to nějaká nadsázka. Že říkáš něco, co si myslíš nebo cítíš, ale používáš k tomu slova, které ti pomohou se na to kouknout s odstupem.
Fanda: Myslím, že obecně v rapu je výrazivo to, jakým způsobem člověk mluví. Lidé mluví sprostě.
Fanda: Důležitý point je, že ty slova dobře zněj.

Ale tak možná jste právě tou přirozenou mluvou uvěřitelnější.
Jonáš: Necejtíme se jako protřelí real tejpci z ulice, kteří si to odžili a proto používají takový slova. Tak to vůbec není. Akorát tak mluvíme. Něco říkáme a líbí se nám, jak to zní.
Franta: U mě je to daný tím, že mám třeba blbej humor.
Honza: Já bych se na tuhle otázku už vyprcal...

Mají Atlantik rádi Ready Kirken? Komu by raději předskakovali: Lunetic, nebo Chaozz? A jak dopadla přímá konfrontace s fanynkou? Poslechněte si zbytek rozhovoru.