Články / Reporty

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar | Články / Reporty | 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety. Bílá stěna baráku a na ní obraz, jehož jméno jsem tenkrát neznal. Teď už vím, že to byl Rage, Flower Thrower. Květy místo Molotovova koktejlu. Výjev, který mě tenkrát donutil zastavit auto a vylézt. V tu dobu jsem neměl příliš velkou představu o tom, kdo je Banksy. Během pár dní v Izraeli a Palestině jsem na jeho práci narazil ještě několikrát. Fascinovalo mě hlavně to, že ačkoliv jsem se o něj nikdy nezajímal, tak jsem jeho tvorbu znal. Jeho zdi jsem měl v hlavě. Po tom, co jsem je viděl živě, jsem se jich už nedokázal zbavit. Neustále ve mně hlodaly a nutily mě přemýšlet.

Od té doby se mnoho změnilo. Banksyho jsem začal vyhledávat. Jeho práci jsem viděl na spoustě míst po světě. Nenechával mě spát, vzbudil ve mně zájem o street art. Čím více pomalovaných cihel jsem viděl, tím hlouběji jsem do nich vrůstal. Začal jsem si uvědomovat jeho unikátnost. Je nedostižný v tom, jak do sebe dokáže prolnout jednoduchost, nadhled, sociální kritiku, zábavnost a srozumitelnost. Základy, na kterých stojí, se v průběhu času nemění. Změnil se ale vztah světa k Banksymu. A proto tu teď jsem. V Palestině by mě nenapadlo, že půjdu na street art do jedné z nejprestižnějších výstavních síní v Praze.

Dnes je jeho dílo většinou za sklem, aby se nepoškodilo. Ve vězení. Každá nová kresba je fenomén, jeho dílo je v hledáčku aukčních síní. Stal se lovnou zvěří. Jeho obraz Devolved Parliament se před rokem vydražil za téměř 300 miliónů korun, Banksy ale nadhled neztrácí. Před pár lety nechal při akci spustit skartovačku, která byla umístěna přímo v rámu jeho obrazu. Výsměch komerci, kapitalismu i autoritám pokračuje.

Na základě toho všeho jsem řešil, jestli vypláznout 340 korun za výstavu v Mánesu, která je vlastně fejk. Zvláštní pocit, že vytrhli Banksyho z jeho přirozeného prostředí, je na prvním místě. To, že tu je jen pár originálů a ostatní věci překreslili mladí umělci, je věc druhá, ale dobře, vždyť „Copyright is for losers“ je Banskyho heslo a je to první nápis, který v Mánesu uvidíte. Galerie má deal s německou společností Heinen Handels GmBH, která vlastní práva na některé jeho obrazy. Reprodukcí tu je kolem šedesátky a až na detaily jsou velmi věrné. Vystavené originály nejsou vzhledem ke své ceně označené, s tím jsem smířen a důvody chápu. Jistotou jsou originální videa. Jedno ukazuje maskovaného Banksyho při záškodnické akci v Britském muzeu, druhé, v úsměvné instalované pracovně, jinou akci, kdy se jeho originály prodávaly na ulici. Existuje dost lidí, kteří neví, že mají na půdě obraz s větší hodnotou, než má celý dům.

„Považuji to za takovou pomstu společnosti Banksymu,“ nechal se slyšet Jan Kaláb, který v patnácti na street artu začínal a nyní má vystudovanou Akademii výtvarných umění a plní galerie po celém světě. Spojuje hned několik myšlenek, které jsem už naznačil. Vytržení street artu z ulic a uzavření do výstavních síní, nerespektování autora, který se vymezuje proti komerci všeho druhu. Banksyho heslo o copyrightu tu pracuje proti jeho vlastním hodnotám. Od Kalába taky víme, že díky výstavě si přivydělali jeho kolegové z akademie, které Heinen Handels najali na brigádu. Na všech vystavených exponátech je znát, že anonymní tvůrci mají anonymního mistra ulic nastudovaného.

Otázku „jít, či nejít“ nakonec převážila drobnost – výtěžek z výstavy půjde veřejně prospěšné organizaci. Doufejme, protože vystavovatelé ještě nezveřejnili, která to bude. I tak tu jsem. Je zvláštní vidět Jeho věci pohromadě. Vzrušující a rouhačské, třeba nápis BRNO vedle Free Palestine na instalované Betlémské zdi, rozdělující města. Největší svatokrádeží jsou ale vysvětlivky u každé instalace, které jdou návštěvníkům až příliš naproti. Zabíjí červa, který mě pronásledoval pokaždé, když jsem viděl jeho originál na zdi. Hledání významu, to jsou základy, na kterých každé umění stojí. Vysvětlivky, to je jako jít na horskou dráhu a před tím se nadopovat kinedrylem.

Info

The World of Banksy
Galerie Mánes, Praha
5. 6. 2020 až 27. 9. 2020

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace