Články / Reporty

Mladí staří – ladí neladí?

Mladí staří – ladí neladí?

Barka Fabiánová | Články / Reporty | 03.05.2013

Takhle nacpaný Jazz Dock jsem ještě asi nezažila. Stálo se a sedělo všude, kde se dalo. Třetí koncert festivalu Mladí ladí jazz (nepočítáme-li finálový večer soutěže Jazz Fruit) mohl začít. Nejprve hráli mladí z Brna. Charismatická a sebevědomá pětice Tres Quatros Kvintet vyhrála letošní ročník soutěže začínajících kapel Jazz Fruit, a tak jim patřil úvodní set sobotního večera. Jak sami přiznali, nikdy nehráli před tak početným publikem, tréma na nich ale znát nebyla. Rytmická sekce šlapala jak hodinky, neustále nutila tělo k pocukávání a nohy k podupávání. Skvělá sóla saxofonisty Petra Smékala a klávesisty Lukáše Duchoně jen podtrhávala parádní groove kapely, uvolněnou atmosféru a bezprostřední nadšení ze hry. Tres Quatros odehráli skvělý koncert, jak potvrzovali i přítomní jazzmani, kteří uznale pokyvovali hlavami.

Následovala poměrně dlouhá technická přestávka a zvukovka. Lidí v Jazz Docku snad ještě přibylo, některé dívky zaujaly strategickou polohu na zemi pod pódiem. Z čistě fotografických pohnutek jsem se k nim přidala. Dana Bártu jsem tak měla takříkajíc na dosah. A pak to začalo. Dan Bárta je démon. Celý koncert sršel energií, vtipem a ještě u toho vypadal dobře. Jeho úvodní slova k písním občas překvapila i Trio Roberta Balzara, které ho už tradičně doprovází. Hrály se vesměs písně z alba Theyories, které je (dle mého) jedno ze zásadních hudebních počinů posledních let. Vyšlo v roce 2010 a Bárta na něj vybral dvanáct oblíbených písní. Nechybí mezi nimi Sting, Björk, Joni Mitchell, Led Zeppelin a další. Na albu zní dobře, naživo je to ale nářez. Na Bártovy hlasové dispozice by se daly psát ódy, navíc je skvělý tanečník. Festival Mladí ladí jazz by se tak z fleku mohl přejmenovat na Bárta ladí jazz. Ale abych nechválila jen jeho. Je třeba vyzdvihnout i Balzarovo trio – kontrabasistu Roberta Balzara a bubeníka Jiřího Slavíčka, za bílý klavír pak usedl Matěj Benko, aby během celého koncertu předváděl neuvěřitelná sóla. Každá skladba vzbudila zasloužený aplaus a nakonec došlo i na dva přídavky.

Závěr večera a zklidnění přineslo trio Otto Hejnice. Slovenský klavírista Ondrej Krajnak i český kontrabasista Josef Fečo tvoří s bubeníkem Otto Hejnicem takřka nerozlučnou trojici a tato spřízněnost se odrážela i v jejich hře. Téměř telepatický přenos myšlenek vedl k dokonalé souhře, která vynikla zejména v baladách. Jejich zádumčivost a emotivnost blízkou severskému jazzu umocňoval i déšť, který se za okny snášel na noční Prahu. Hudba na dobrou noc.

Info

Dan Bárta a Robert Balzar Trio + Otto Hejnic Trio + Tres Quatros Kvintet
27. 4 2013, Jazz Dock, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace