Jakub Béreš | Články / Reporty | 11.09.2017
Jestli nějaká kapela dokonale reprezentuje zasněné chlapecké americké indie, je to brooklynské trio zpívající o životě ve stínu mrakodrapů Beach Fossils. Skupinu už sice nadobro opustil důležitý člen Zachary Cole Smith, aby založil projekt DIIV, zbylí hudebníci se však s personálními změnami vypořádali na výbornou. Důkazem budiž i jejich letošní deska Somersault, na níž opustili postpunkem nasáklý zvuk, aby se ještě více přiblížili k šedesátkové lo-fi psychedelii.
Než nás Beach Fossils vzali do svého subtilního melodického světa, publikum rozehřáli britští Nervous Conditions se svou free rockovou švandou. Té kromě houslí a dvojice bicích dominoval šílený saxofon, který byl zábavnější než všechny kytary dohromady. Zběsilé atmosféře ještě dopomáhal uřvaný zpěvák. Dohromady to vypadalo, jako kdyby se náhodou potkali na gymplu a jejich jediným cílem byl vzdor vůči všemu a všem, na pódiu jim to ale šlapalo a výstředními sóly se to jen hemžilo.
fotogalerie z koncertu tady
To Beach Fossils působili zprvu odtažitěji, na rozdíl od britských kolegů jim ale šla lépe komunikace mezi songy, a tak bavili publikum hned od začátku opileckými historkami. Set odstartovali staršími svižnějšími skladbami z doby, kdy ještě nevydávali pod vlastní značkou, ale pod Captured Tracks. Nejvřelejších reakcí se jim ale dostalo až s blokem songů z aktuální nahrávky. Ten odstartovala chytlavá Down the Line se silným popěvkem o Wall Street, nedokončeném studiu a smířeně odhláskováným a-c-a-b. Následoval chytlavý singl Sain Ivy, na který dav reagoval prvním náznakem kamarádské strkanice, kterou kvitovala hlavně kapela.
Druhá půlka show se nesla v rozvernějším duchu a vrcholem podivného humoru byl přídavek, při němž frontman Tommy Gardner pasoval bubeníka na vtělení Thoma Yorka a posléze zavolal na stage dvojníka Liama Gallaghera coby zpěváka z předkapely, aby do jednoho mikrofonu bratrsky odzpívali Wonderwall, a to velmi neotřelým způsobem plným ironie i nostalgického potěšení. V úplném závěru kapela zase zvážněla a na rozloučenou vystřihla ještě dva starší singly v čele s něžnou Daydream, s níž se naposledy zasnilo i hustě zaplněné MeetFactory.
Beach Fossils (us) + Nervous Conditions (uk)
7. 9. 2017 MeetFactory, Praha
foto © Filip Kůstka
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.