Beseda u Bigbítu za modrého úplňku

Beseda je úkaz a efekt kosmického ÚKAZU byl znát až do neděle. Alternativní slavnost s mezinárodní osádkou láká lidi všemožně zábavných skupin. Bosonožky se mísí s okšiltěnými hipstery, metalisti s hipíkama a neschází ani intelektuální nerdi a dredatí sportovci. Pro člověka uvyklého větším festivalům jde o akci překvapivou. Překvapila třeba velikost B scény, která odpovídá nízkému mini pokojíčku. Na druhou stranu topolový hájek voní vřelostí a všechno běží v příjemně líném tempu. A k přátelské atmosféře přispívá i vysoký počet rodin - ještě v devět večer tančilo před hlavní scénou tolik dětí, kolik dospělých. Některé dramaturgické momenty nedávají smysl, ale při daných prostředcích odvádí organizátoři v přírodním mezipolí dobrou práci. Festival zachraňuje Visegradský fond, mimo to se ale ukázal i „západ“, který byl nakonec tím nejzajímavějším. Pominu-li Katarziu jako slovenský květ. Popíkáře pobavili slovenští Bad Karma Boy, i když za hezkým designem najdete poměrně laciné rádiovky. A nepochopila jsem ani Chiki Liki Tu-a – rozjívence mňágovského typu. Škoda, že nedojeli favorizovaní Fallgrap – místo nich zahrálo o půlnoci inovátorské cimbálové trio Ponk. Byli skvělí, ale do nočního rámce nezapadali.

Specifické místo v programu zabírá scéna C – Apollón, v Šapitó se daly najít klenoty i totální průsery. V sobotním programu trochu zanikala nenápadná Ira Mimosa, okouzlující písničkářka, která povýšila své drnkání brilantní francouzštinou. Odehrála nádherný koncert, který pohladil. Přesně opačný případ byli No Fun at All in a House of Dolls – hnuli mi žlučí. Něco tak urážlivě tupého se jen tak nevidí. Ošklivě ukňouraná čiča (◊▻≈) s toporným Korg KaossPad Igorem se zřejmě snažili o cosi jako Monikino Kino. Když ale někdo postrádá talent i sluch, proč se trápit? Nevím, kde se vzal oslavný odstavec v katalogu, ale slovo „dekadentní“ mělo být nahrazeno adjektivem „tragikomické“.

Nejčastěji se ale hodilo slovo „experimentální“. Třeba takoví Kaplan Bros. – projekt bratří z Unifiction a Vložte kočku. Hráli (jako) těžce naspeedovaní, trochu se jim to sypalo a odpolední rozvážnost publika experimentům nefandila. Deska je lepší zkušenost než živák. Stejně tak druhé vystoupení Seward bylo spíše experimentem než koncertem v běžném slova smyslu. Psychedelické jamování, vřískání tereminu, exponovaná rozbíhající se sóla… Muzikantsky a řemeslně byli špičkoví, přesto mě liknavost záměrů přestala fascinovat po dvaceti minutách. Barcelonská čtveřice se netají tím, že nezahraje nic dvakrát stejně, tady byl ale efekt modrého úplňku nad mé schopnosti. Set prý končil totální extází, ale já na ničem nefrčím. Možná proto mě nevtáhli ani woodstockoví Wovoka (v překladu „šaman“), kteří kloubí starý bigbít s ortodoxním „psycho-God gospelem“ - trans na pódiu byl silnější než pod ním, což se jim asi často neděje. Naprosto vyvážení byli Němci Von Spar feat. ADA. Pověstně perfekcionističtí, ve správnou chvíli svým melody housem nakopli jasnou noc a zvedli laťku celého víkendu. Dotáhli se na ni pak už jen Nod Nod, opět a zase. Pokaždé, když Veronika zakřičela, bodlo mě u srdce. Česká Beth Gibons, láska svého druhu a nad hlavou obláčková krupice.

Doufala jsem ve stejné omámení Deaths, ale ti jsou spíš jen bublina. Měli to snadné – díky výměně získali noční čas za Kaplan Bros. a v šílené zimě k tanci motivovaní jsme se nechali opíjet rohlíkem. Vpravdě se ale pouze vezou na trendy vlně fakerovsky uondané elektroniky. Na rozdíl od velikánů stylu nemá jejich synth minimal s líbivými popěvky a broukáním žádnou přidanou hodnotu, o to víc je pro mne s podivem, že prorazili a žijí v Berlíně. Zajímalo by mě, co na ně říkali Purist a Ventolin, finiš s tímhle kombem musel být pompézní. A beseda v topolovém hájku nakonec přesvědčila. Existuje třiadvacet let a označení „poctivě hudební festival“ si zaslouží.