Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 14.10.2018
Festival Jazz Goes to Town pokračoval dalšími dny a Studio divadla Drak opět patřilo menším uskupením. Poláci Weezdob Collective potěšili svěžím, moderním výrazem, do něhož byl výrazně zakomponován značně nejazzový nástroj – foukací harmonika. Zdánlivě prapodivné spojení ale fungovalo velmi dobře, zvláště dobře ladilo spojení se saxofonem. Kvintet staví na vlastních věcech a v Hradci Králové hojně hrál z připravované desky, místy tomu ale scházelo jasné směřování.
A pak přišel zase čas na odlehčení a mystifikaci. Čtyřčlenný Josef Kolo Septet je očividně projektem muzikantů (a jakých! – bubeník Dano Šoltis, saxofonisté Petr Kalfus a Marcel Bárta, kontrabas Rasťo Uhrík nejsou žádná neznámá jména), kteří mají potřebu vnést do jazzu pořádnou porci humoru. Svou tvorbu obklopili historkou o jazzovém hudebníkovi, s nimiž je pojila výborná spolupráce. Dokud Josef Kolo nezmizel. Spoluhráči tedy navázali na jeho tvorbu a zároveň dali prostor reflexi jeho odchodu. Jazz zdobil nadhled (názvy skladeb jako Smrt komára nebo Zas a zas a zas a zas…), ale i nástrojové mistrovství a schopnost improvizace. Jako by obě skupiny dělila právě ta zkušenost: Weezdob Collective byli možná hledavější, hráčsky se ale dalo více spolehnout na domácí tým.
A pak to bylo velký. Další večer patřil big bandům, swingaře však nepotěšil. To už spíš příznivce bigbítu. Alternativně rockové trio Strom stínu totiž spojil síly s all-star big bandem Bucinatores Orchestra, v němž vedle Mikoláše Chadimy zasedli i zmínění Bárta s Kalfusem nebo David Dorůžka. A spojení to bylo velmi příjemné, s názvuky hudebního undergroundu i skoky do velkokapelního jazzu. Specifické zabarvení celku dodala zdvojená, rocková rytmika. Bio Central se otřáslo v základech a dramaturgie Jazz Goes to Town zase ukázala svou smělost.
Trio Vein z Basileje už v Hradci hrálo, nyní s sebou přivezlo také Norrbotten Big Band. Ale spojení obou těles něco rozbilo. Vein působili svázaně, jako by jim aranže pro big band bránily v rozletu (k němuž docházelo v nemnoha pasážích, kdy Seveřané odpočívali), a naopak ze členů Norrbottenu vyzařoval spíše chlad než promovaná spontaneita. Lidí z publika odešlo nemálo.
Ale to je jazz. Co u jednoho vyvolá nadšení, druhého ukolébá a jiného naštve. I proto jsou potřeba festivaly jako Jazz Goes to Town, festivaly s odvážnou dramaturgií, schopností nasměrovat posluchače do nových teritorií.
Jazz Goes to Town
11. - 12. 10. 2018 Hradec Králové
foto © Helena Herzánová / Jazz Goes to Town
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.