Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 14.10.2018
Festival Jazz Goes to Town pokračoval dalšími dny a Studio divadla Drak opět patřilo menším uskupením. Poláci Weezdob Collective potěšili svěžím, moderním výrazem, do něhož byl výrazně zakomponován značně nejazzový nástroj – foukací harmonika. Zdánlivě prapodivné spojení ale fungovalo velmi dobře, zvláště dobře ladilo spojení se saxofonem. Kvintet staví na vlastních věcech a v Hradci Králové hojně hrál z připravované desky, místy tomu ale scházelo jasné směřování.
A pak přišel zase čas na odlehčení a mystifikaci. Čtyřčlenný Josef Kolo Septet je očividně projektem muzikantů (a jakých! – bubeník Dano Šoltis, saxofonisté Petr Kalfus a Marcel Bárta, kontrabas Rasťo Uhrík nejsou žádná neznámá jména), kteří mají potřebu vnést do jazzu pořádnou porci humoru. Svou tvorbu obklopili historkou o jazzovém hudebníkovi, s nimiž je pojila výborná spolupráce. Dokud Josef Kolo nezmizel. Spoluhráči tedy navázali na jeho tvorbu a zároveň dali prostor reflexi jeho odchodu. Jazz zdobil nadhled (názvy skladeb jako Smrt komára nebo Zas a zas a zas a zas…), ale i nástrojové mistrovství a schopnost improvizace. Jako by obě skupiny dělila právě ta zkušenost: Weezdob Collective byli možná hledavější, hráčsky se ale dalo více spolehnout na domácí tým.
A pak to bylo velký. Další večer patřil big bandům, swingaře však nepotěšil. To už spíš příznivce bigbítu. Alternativně rockové trio Strom stínu totiž spojil síly s all-star big bandem Bucinatores Orchestra, v němž vedle Mikoláše Chadimy zasedli i zmínění Bárta s Kalfusem nebo David Dorůžka. A spojení to bylo velmi příjemné, s názvuky hudebního undergroundu i skoky do velkokapelního jazzu. Specifické zabarvení celku dodala zdvojená, rocková rytmika. Bio Central se otřáslo v základech a dramaturgie Jazz Goes to Town zase ukázala svou smělost.
Trio Vein z Basileje už v Hradci hrálo, nyní s sebou přivezlo také Norrbotten Big Band. Ale spojení obou těles něco rozbilo. Vein působili svázaně, jako by jim aranže pro big band bránily v rozletu (k němuž docházelo v nemnoha pasážích, kdy Seveřané odpočívali), a naopak ze členů Norrbottenu vyzařoval spíše chlad než promovaná spontaneita. Lidí z publika odešlo nemálo.
Ale to je jazz. Co u jednoho vyvolá nadšení, druhého ukolébá a jiného naštve. I proto jsou potřeba festivaly jako Jazz Goes to Town, festivaly s odvážnou dramaturgií, schopností nasměrovat posluchače do nových teritorií.
Jazz Goes to Town
11. - 12. 10. 2018 Hradec Králové
foto © Helena Herzánová / Jazz Goes to Town
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.