Články / Reporty

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 15.11.2019

Šumperský festival BluesAlive s prestižním oceněním Keeping The Blues Alive vstoupil do svého čtyřiadvacátého ročníku. Tentokrát žádné hraní ve foyer Kulturního domu, žádné přerušení programu delší pauzou, tedy léta zaběhaná struktura. Dobrý tah.

Zahřívací kolo tvořil slovenský dvojblok Kiero Grande a Tony Bigmouth Pearson. První jmenované, kapelu, o které se mluví čím dál více, jsem k vlastní škodě nestihl. Tony Bigmouth Pearson potěšil civilním vystoupením, když sám s kytarou, looperem a slušnou dávkou přirozeného showmanství předvedl autorské věci a prostřídal je několika osobitými covery. Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

Slovenská předehra otevřela dveře k jednomu z dramaturgicky nejlépe postavených večerů, jaké jsem měl možnost na šumperském festivalu zažít. Tři vystoupení, každé úplně jiné, všechny špičkové. Vycházející jméno, zářící sideman, legenda.

Lizz Wright se u nás zatím předvedla spíše jako jazzová zpěvačka a čtvrteční set pro ni byl, jak sama poznamenala, návratem ke kořenům, k blues ochucenému gospelovou procítěností. Zahájila coverem Old Man Neila Younga zazpívaným tak od srdce, až se v nejednom oku zaleskla slza. Pokorný koncert postavený na jemných melodiích, které Wright tvarovala svým sametovým, specificky zabarveným hlasem, byl strhující jakýmsi spodním proudem energie. Lví podíl na tom měla i čtyřčlenná kapela. Výrazní, přesní muzikanti, kteří hráli frontwoman do not, i oni s pokorou a skromností, jež jim nedovolila zbytečné exhibování. Přídavek, taky poněkud nezvyklý jev na BluesAlive, byl naprosto na místě.

To Doyle Bramhall II tahal jiná esa. Na pódium, které kromě něj patřilo jen basákovi/klávesákovi a bubeníkovi, se doslova ležérně došoural, kolem sebe aureolu rockové hvězdy s cinkajícími řetízky a náramky, oči schované za tmavými brýlemi. Jakmile ale vzal kytaru, hned bylo jasné, proč je nenápadným sidemanem takových hvězd, jako jsou Eric Clapton, Roger Waters či Elton John. Hned taky naskočila otázka, proč, k sakru, není známější? Levoruký hráč s unikátním soundem, který je dán tím, že si neotočil struny a má tedy nízké dole, předvedl hrubý, neotesaný koncert s doslova drtivým zvukem. Jestli Lizz Wright hladila, zklidňovala a nutila doslova k duchovnímu usebrání, Doyle Bramhall oslňoval rockovou přímočarostí a blues ostrým jak břitva. A taky trochou punku, když si na závěr střihl I Wanna Be Your Dog od The Stooges.

fotogalerii z prvního festivalového dne zhlédněte tady

Klavíristce a zpěvačce Marcii Ball se podařilo roztancovat šumperský kulturák jako málokomu. Ono se totiž jen špatně odolává svádivému rytmu boogie woogie a rock‘n‘rollu v tak energickém podání, jaké předvedla tahle čerstvá sedmdesátnice. Jerry Lee Lewis v sukních, takovým dojmem působila. Nejdelší koncert festivalu stál do značné míry na individuálních muzikantských schopnostech, ale i přirozeném showmanství, které se nejvíce projevilo v letmých tanečcích či skupinových „choreografích“.

Shodnout se na tom, co bylo vlastně nejlepší, se nedalo. Každý měl něco jiného, zároveň vlastně nešlo – a to ani jednomu z vystupujících – cokoliv vytknout.

Info

Blues Alive 14. 11. 2019, Dům kultury, Šumperk

fto © Radim Malíček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace