Články / Reporty

Blues s úsměvem (Larkin Poe)

Blues s úsměvem (Larkin Poe)

Eva Karpilovská | Články / Reporty | 02.11.2023

Na halloweenský večer přivezly Američanky Larkin Poe hudbu, která spojuje jejich jižanské kořeny s moderním feelingem a živelností. Ve Foru Karlín předvedly většinu svého loňského alba Blood Harmony, elektrickou show oživily akustickým setem a publikum bavily originálními vícehlasy, mistrnou hrou na nástroje i přirozenou pokorou.

Rebecca Lovell boří mýty o ženské jemnosti drsnou hrou na kytaru, přitom si dál udržuje sympatie něžným vzhledem, tancem, milým doprovodným slovem a zejména melismatickým zpěvem, silným a zároveň velmi procítěným. Na ten je podle toho, jak si s ním během koncertu hraje a nešetří improvizací, řádně hrdá a ví proč – publikum na její zpěv reaguje obrovským nadšením. Megan Lovell do toho čaruje srdceryvnou hrou na steel kytaru, střídá jich hned několik, metá okouzlujícími úsměvy a přidává se v pevných a promyšlených dvojhlasech, které bohužel občas, ať už vinou zvukaře či frekvence dalších nástrojů ve velkém sále, nejdou slyšet tak, jak by si zasloužily. Neokázale se přidává rytmická sekce, která sestrám po celý večer buduje pevný základ k energickému pojetí. Na podiu září obrys zeměkoule měnící se podle nálady skladeb, modré paruky hudebníků kontrastují se sterilně působícím bílým oblečením, na kterém se efektně odrážejí pestrobarevná světla.

Larkin Poe hrály hlavně skladby z nejnovější desky Blood Harmony, mají se také čím chlubit. Písně jsou rafinované a prováděné s citem a duchaplností. V Georgia Off My Mind vzpomínají na své kořeny, kterým také vděčí za možnost dělat to, co chtějí a co je těší. V Bad Spell se dívky střídají v dlouhých sólech podle momentální nálady v sále. Halloween? Tak tedy trochu strachu a mystiky, jak určila Rebecca Lovell kytarou i slovy.


fotogalerie z koncertu ke zhlédnutí tady

Vrchol večera přišel paradoxně v jeho nejtišší části, kdy se kapela semkla do bluegrassového kroužku u prostorového mikrofonu a na akustické nástroje předvedla baladu Might As Well Be Me s citem, který vháněl slzy do očí. Southern Comfort poukazovala nejen na whiskey, kterou si připili, ale i na píseň toho názvu, navozující domácí klid a lásku k místu, kam patříme. Hudebnice i dva doprovodní muzikanti tvořili harmonie, které konečně naplno vynikly. A po cover verzi Crocodile Rock už publikum opět dovádělo při opakovaném „la“ a přesunu zpět k elektrickému zvuku i rychlým písním jako Wanted Woman AC/DC. Přídavek Deep Stays Down pak pojaly sestry zpočátku jako ukázku své vokální semknutosti, když reprodukovaný hudební podklad až později nahradily kytarami.

Larkin Poe nejsou něčím, co tu ještě nebylo, ani si na to nehrají. Vystupují jako spřízněné duše, které spojuje nejen krev, ale i láska k rodné zemi, její hudbě – gospelu a blues i k lidem kolem sebe. Do Prahy přivezly podruhé nejen toto zázemí, ale i evidentně odpracované roky dřiny na nástroje, a hlavně přirozený smysl pro nenabubřelé bavení publika s neustálým úsměvem.

Info

Larkin Poe (us)
31. 10. 2023 Forum Karlín, Praha

foto © Pedro Noir

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace