Eva Karpilovská | Články / Reporty | 02.11.2023
Na halloweenský večer přivezly Američanky Larkin Poe hudbu, která spojuje jejich jižanské kořeny s moderním feelingem a živelností. Ve Foru Karlín předvedly většinu svého loňského alba Blood Harmony, elektrickou show oživily akustickým setem a publikum bavily originálními vícehlasy, mistrnou hrou na nástroje i přirozenou pokorou.
Rebecca Lovell boří mýty o ženské jemnosti drsnou hrou na kytaru, přitom si dál udržuje sympatie něžným vzhledem, tancem, milým doprovodným slovem a zejména melismatickým zpěvem, silným a zároveň velmi procítěným. Na ten je podle toho, jak si s ním během koncertu hraje a nešetří improvizací, řádně hrdá a ví proč – publikum na její zpěv reaguje obrovským nadšením. Megan Lovell do toho čaruje srdceryvnou hrou na steel kytaru, střídá jich hned několik, metá okouzlujícími úsměvy a přidává se v pevných a promyšlených dvojhlasech, které bohužel občas, ať už vinou zvukaře či frekvence dalších nástrojů ve velkém sále, nejdou slyšet tak, jak by si zasloužily. Neokázale se přidává rytmická sekce, která sestrám po celý večer buduje pevný základ k energickému pojetí. Na podiu září obrys zeměkoule měnící se podle nálady skladeb, modré paruky hudebníků kontrastují se sterilně působícím bílým oblečením, na kterém se efektně odrážejí pestrobarevná světla.
Larkin Poe hrály hlavně skladby z nejnovější desky Blood Harmony, mají se také čím chlubit. Písně jsou rafinované a prováděné s citem a duchaplností. V Georgia Off My Mind vzpomínají na své kořeny, kterým také vděčí za možnost dělat to, co chtějí a co je těší. V Bad Spell se dívky střídají v dlouhých sólech podle momentální nálady v sále. Halloween? Tak tedy trochu strachu a mystiky, jak určila Rebecca Lovell kytarou i slovy.
fotogalerie z koncertu ke zhlédnutí tady
Vrchol večera přišel paradoxně v jeho nejtišší části, kdy se kapela semkla do bluegrassového kroužku u prostorového mikrofonu a na akustické nástroje předvedla baladu Might As Well Be Me s citem, který vháněl slzy do očí. Southern Comfort poukazovala nejen na whiskey, kterou si připili, ale i na píseň toho názvu, navozující domácí klid a lásku k místu, kam patříme. Hudebnice i dva doprovodní muzikanti tvořili harmonie, které konečně naplno vynikly. A po cover verzi Crocodile Rock už publikum opět dovádělo při opakovaném „la“ a přesunu zpět k elektrickému zvuku i rychlým písním jako Wanted Woman AC/DC. Přídavek Deep Stays Down pak pojaly sestry zpočátku jako ukázku své vokální semknutosti, když reprodukovaný hudební podklad až později nahradily kytarami.
Larkin Poe nejsou něčím, co tu ještě nebylo, ani si na to nehrají. Vystupují jako spřízněné duše, které spojuje nejen krev, ale i láska k rodné zemi, její hudbě – gospelu a blues i k lidem kolem sebe. Do Prahy přivezly podruhé nejen toto zázemí, ale i evidentně odpracované roky dřiny na nástroje, a hlavně přirozený smysl pro nenabubřelé bavení publika s neustálým úsměvem.
Larkin Poe (us)
31. 10. 2023 Forum Karlín, Praha
foto © Pedro Noir
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.