Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 29.05.2022
Sestry Rebecca a Megan Lovellovy – alias Larkin Poe – rostou. Nevyprodávají sice velké haly, ale jejich účast na letošních Colours of Ostrava je na plakátech hodně vysoko. A samostatný koncert v Praze byl dlouho vyprodaný.
Nutno konstatovat, že takhle našlapaný Lucerna Music Bar už jsem neviděl hodně dlouho. A soudě podle otázky, která v průběhu večera z pódia zazněla, totiž kdo přišel na Larkin Poe poprvé, byly v klubu dvě třetiny nováčků. Důvody jsou prosté: Hudba, která hřeje u srdce fanouška blues, a zároveň boří rigidní žánrová pravidla, a taky to, že jsou to dvě mladé dámy, jev v bluesovém světě vídaný, ale bohužel ne tak často.
Pódium zahříval Ryan McMullan, který předvedl příjemný písničkářský set se spoustou průzračných melodií, ovšem publikum očividně přišlo na odpichovější muziku. Potlesk si McMullan vysloužil solidní, pro spoustu posluchačů byl ale jen kulisou k hovoru.
S úderem desáté, se slušnou sekerou proti původnímu plánu, se nálada změnila. Larkin Poe svůj set odpálily skladbou She’s a Self Made Man z loňského alba Self Made Man. K němu se ještě muzikanti třikrát vrátili (sestry posílil bubeník a basák/klávesista), nejvýrazněji asi v Back Down South, kterou osvěžila výrazným aplausem oceněná citace Blue Sky od jižanských legend Allman Brothers Band. Bouřlivou reakci si vysloužila horká novinka Bad Spell, hypnotická, omamná věc se skutečně magickou atmosférou, i na podobné nálady hrající tradicionál John the Revelator.
Sourozenecké pouto je silné. A otiskne-li se i do společného hraní, je to zážitek. Drobný oční kontakt, souhra hlasů, vzájemná podpora při sólech a hlavně neutuchající nadšení, radost a štěstí vyzařující z tváří obou žen. Na Lovellových je to prostě vidět.
Rocková energie, srovnatelná se skupinami jako The Runaways, měla naživo kapku otupené hrany. Jako by přišla o pichlavost a tlak. Možná to bylo jen jednou kytarou, nepočítaje v to lap steel kytaru, nosný prvek hudby Larkin Poe, s bravurou ovládanou Megan Lovell, možná utlumeným, opatrným zvukem… I tak to byl silný koncert.
Larkin Poe (us)
26. 5. 2022, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Jindřich Oplt
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.