Články / Reporty

Bouře v kelímku dvanáctky (Colours, závěr)

Bouře v kelímku dvanáctky (Colours, závěr)

Shaqualyck | Články / Reporty | 20.07.2015

„Srabi! Celej den se všichni honí za hasičskou stříkačkou, ale jak trochu sprchne, utíkaj se schovat do prvního stanu.“ Bouřkou nám v průběhu letošního ročníku bylo vyhrožováno hned několikrát a pravdou je, že mračna křižující oblohu nad soustavou vítkovických věží a komínů vypadala občas zlověstně. Všechno ale dobře dopadlo a těch pár kapek, co spadlo z nebe o půl deváté večer, jen příjemně pročistilo vzduch před velkým finále. Narážím pochopitelně na vášnivý grupáč Fumaça Preta, ale popořadě.

Letmý pohled na generačně sympaticky promísené publikum Vladimíra Merty napověděl, že jeho odžité písně o kocovině a vraždění cestou k moci mají pořád co říct, i když by jim daleko víc slušela komornější stage i pokročilejší hodina. Kultovní děvčice Zuby Nehty se s tím coby nositelky odkazu legendárních Dybbuk nemazaly. Klávesky, flétna, androš a Mouchy v bytě. Čím pozorněji posloucháte, tím víc se vám z té makabrózní psycho patiny rosí čelo. Od Jested, vítězů klání 1Band2Play, jsem nečekal málo. Přece ten maraton neabsolvovali jen tak z plezíru, určitě si dají záležet, říkal jsem si bláhově. Upřímně? Žádná sláva. Ano, byly tam slibné momenty, ale když už se ze strun začalo líhnout něco nosnějšího, nepodržel hochy zbytečně nesmělý hlas křehké vokalistky. Komunikace vázla, závěr zůstal viset mezi řádky a ani rozevlátý Kittchen hostující v songu Blooms kapelu dvakrát nevytrhl. „Desert, fire, me and my mother…,“ přesně tady to chtělo ohulit a nechat duši na pódiu, slečno. Tak třeba příště.

Dikolson je zlatíčko. Nespěchal, mistři vědí co a jak. Zatímco mu za zády triumfoval VJ Kolouch, přemítal vnímavý hračička nad propracovanými smyčkami, s láskou opečovával početné knoflíky a puntičkářsky zvažoval každičký beat. Z několika nenápadných loopů mu v mžiku pod rukama vykvetla fantaskní melodie, ve které měl každý geometricky opracovaný ruch své místo. A pak znovu a znovu, génius. Chvíli na to rozbalil o pár metrů dál svou latinskou diskotéku kytarový divoch Jindra Holubec se svými amigos a laškovně homofobním coverem klasiky Under Pressure. Škoda, že se osazenstvo z opodál dunícího stanu Dance for Life nepřišlo podívat, jak se doopravdy tančí o život. S Other Lives jsem zase jednou střílel od boku a… těžce přestřelil. Kašlu na to, kolik recenzentů si z něžných oklahomských indie/post-rockerů sedlo na prdel, tohle bylo naživo tak nevýrazné a uondané nůďo, že nebýt svěžího májového deštíku, usnul bych vestoje.

Vök je islandský termín označující polynii, leduprostou plochu obklopenou souvislým ledovým mořem. A přesně taková je i meditativní, kytarově saxíková dreamy elektronika stejnojmenného uskupení z Reykjavíku. Porozjímal jsem s nimi ale jen chvíli, opodál už se totiž rozehříval zběsilý multikulti kabaret Fumaça Preta. Zvěsti nelhaly, takhle strhující exploze nadžánrové energie vám do ksichtu nevybouchne každý den. Zappa, Sabáti, Sex Pistols, všechno to tam bylo. Svůdný, nakažlivý, šíleně funky punkový latino retro groovy maglajz, stavící na odiv lásku k životu i muzice. Normálně mě roztleskávačky neberou, ale tady mi po třetím songu bylo všecko jedno. Ty obláčkové dupačky chci letos pod stromeček! Bál jsem se, že po tak intenzivní výměně informací do sebe už žádné jiné nedostanu, ale The Soft Moon mě vyvedli z omylu. Postpunkový ohon démonicky třený pod elektronickou dekou o zadek Trenta Reznora mě pro letošek dokonale dodělal. O stylovějším zakončení se nikomu z přítomných ani nesnilo.

Info

Colours of Ostrava
19.07.2015
Dolní oblast Vítkovic, Ostrava

foto © žakelýna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace