redakce | Články / Reporty | 07.03.2014
Píše se rok 2005. Jsem na studijním pobytu ve Finsku a jakýsi Ital mi dává do ruky desku Brada Mehldaua Largo. Sjíždím jednu věc za druhou a poznávám několik předělávek. Je to nádhera. Deska mi zůstala a ta nádhera tam stále je. Na zahajovacím koncertě JazzFestu 2014 v Brně tomu bylo poněkud jinak.
Americký pianista a skladatel Brad Mehldau zahrál se svým triem v Janáčkově divadle téměř dvouhodinový koncert. V recenzích stálo, že jde o příval energie, magickou sílu nebo dokonce o mysteriózní zážitek. Vypadá to ale, že jsem četl recenze na někoho jiného. Úvodní slovo pronesl ministr kultury ČR (považte!), sdělil nám festivalovou omáčku a zakázal pořizovat jakékoliv zvukové a obrazové záznamy. Setmělo se a ke koncertnímu křídlu Steinway & Sons usedl chlapík ve středních letech s doprovodem kontrabasisty (Larry Grenadier) a bubeníka (Jeff Ballard). První věc je oťukávací. Následuje romantický začátek druhé písně, která se v polovině přehoupne do swingujících synkop všech nástrojů. Pánové se odvazují, ale stále mám pocit sevření. Jako by ta hudba byla zamčená v krabičce od sirek. Třetí, podle všeho zásadní věc, je cover písně Beatles And I Love Her. Zajímavá rytmika vytváří prostor pro klavírní variace. V nich Brad Mehldau ukazuje svou pravou tvář.
Osobitý styl jeho hry spočívá v modulacích ostinátních figur tam a zpět, až je zlehka vyždímá. Technikou může nejednomu připadat, že se neumí trefit do doby, jelikož hraje většinou synkopicky a uplatňuje princip arytmie. Jako když kohout-klovne-mimo-zrno. Jenomže toto spojení je právě to, co Mehldaua charakterizuje a dělá jeho hru tak výjimečnou. Při další skladbě dostává prostor kontrabas. Sólo svou dynamikou dává tušit profesionalitu basáka, ve třech následujících kusech exceluje bubeník, u kterého se jak jinak než nedopočítáte. Střed koncertu ovšem vnímám nezajímavě až unyle, skladby jsou si podobné harmonizací, muzikanti překvapují pouze jednotlivě. Korunu tomu nasazuje Mehldau, když si během sóla na bicí sedne na stoličku jako jogín. Působí poněkud arogantně. Základní set zakončuje osmá, opět nevýrazná věc a plný sál tleská standing ovations. Sedím a sleduji plátno za pódiem, se záběry kamer. Trio přidává největší nářez. Předělávka Radiohead Knives Out koncert v mém případě zachraňuje.
Možná někde v jazzovém klubu při sklence by to bylo lepší, ale v divadle… Tady se ten mysteriózní zážitek zkrátka nekoná.
Brad Mehldau Trio (us)
7. 3. 2014, Janáčkovo divadlo, Brno
text © Petr Hubáček
Kristina Kratochvilová 25.12.2024
Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.