Michal Smrčina | Články / Reporty | 28.01.2018
Lvmen na další tour po dalekých krajích? Minulý rok prošli po letech spánku vzkříšením a nenadále, ale vypustili výborné album Mitgefangen Mitgehangen. Následovaly iniciační koncerty. Kdo je propásl, měl další příležitost. Lednová šňůra, 15 koncertů den co den v Česku, na Slovensku i v Německu. Kult na tažení, které je úspěšné snad už předem. Absence na koncertu se neomlouvá. Komunita.
Druhá polovina turné je zavála na Slovensko, poslední čtvrtek do košické Tabačky a komornějšího Fabricafe, které vedle útulné atmosféry slibovalo i kontaktní zážitek. Osobité arty dekorace, trocha designu i industriální syrovosti a strohá stage. A taky nejzajímavější výběr piv v Košicích. Jako předkapela je doprovázelo kytarové duo Tomáš Palucha, sdílející s hlavními protagonisty mimo jiné cit pro až cinematické pasáže. A doplňující je na tour i po personální stránce. Hrozící, ostré riffy střídaly dronově ambientní plochy, hranice mezi kytarovou a elektronickou hudbou byla pohyblivá. Jan Tomáš a Libor Palucha předvedli suverénní, gradující set provázený černobílými vizuály, které evokovaly ztracené filmové archivy. Energii dvojice kytar a téměř noisovým atakům odpovídaly i obrazové artefakty – šrámy, rýhy, šumy. Být vytvořené manuálně na analogový záznamový materiál, efekt by byl dokonalý. Set pomalu putoval sledem zvukových krajin a po závěrečném, výbušném blouznění skončil. Lakonicky, precizně, ale bez nároku na přídavek. Úkol byl splněn, publikum připraveno, Fabricafe zaplněno na úroveň rodinné pohody.
fotogalerie z koncertu tady
Tragické události přinutily Lvmen učinit personální změny, které vedly k přibrání Františka Ikebary i aktuálnímu zapojení dvou bicích souprav. A koncert jasně ukázal, o jak zajímavý krok šlo. Kapela bez dlouhých průtahů obsadila pódium a dle očekávání začala hrát skladby z posledního alba. Mráz po zádech, slunce v duši, mračna na obzoru. Písně přicházely ve svém původním pořadí, a tak hned XXII otevřela set jedním z nejpůsobivějších momentů. Tarot, Krobot a: „K sobě se obraťte a na sobě pracujte jako na odkazu universální moudrosti [...] Od jednotlivců musí vzejít světlo celému světu. Světlo vaše.“ Pečlivě dávkovaná smrt a odraz, jehož náboj vydržel až do konce. V kostce vystihuje to, co činí hudbu Lvmen tak silnou a působivou - přináležitost k něčemu většímu, přesahujícímu. Brutální, ale humánní. Člověk, dějiny, věčný cyklus, otáčení kola, utažení šroubu. Už jen kvůli tomuto momentu by košická anabáze stála za to.
Vystoupení bylo neokázalé, prosté velkých gest, i když by si je kapela jejich formátu mohla dovolit - každý měl co dělat s vlastním ponorem do sebe samého, jako by Lvmen byli jen médiem. Drásavý řev a neúprosné bicí, kytary hromadného ničení. XXV, král a válka. Na plátně běžel bezpočet obrazů a koláže se promyšleně vrstvily, prolínaly, i když místy scházel zastřešující leitmotiv. Jednotlivé etapy ovšem obstály samy o sobě – jako třeba klasická smyčka se smrtkou a kosou. Malý, instantní zánik. Po necelé hodině bylo dílo dokonáno, dle stanoveného jízdního řádu. Skončit, odpočinout, zažehnout publikum o kus dál. Osobní je hudba, koncert pak promyšlená symfonie bez potřeby sblížení.
Lvmen + Tomáš Palucha
25. 1. 2018 Tabačka, Košice
foto © Romana Kovácsová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.