Články / Reporty

Carnival Youth: We all are your friends

Carnival Youth: We all are your friends

Martin Řezníček | Články / Reporty | 21.01.2017

Grape 2015, Café V lese a naposledy Futurum. Tak probíhalo namlouvání a seznamování s lotyšským indie objevem Carnival Youth. Po třech koncertech se nabízí srovnávání a sumírování... Jen nesklouznout k mentorským tlachům.

O úvod večera se postarala kapela The Silver Spoons, složená z anglických hudebníků žijících v Praze. Začátek jejich koncertu byl lehce monotónní: „Ano, kluci umí hrát na kytary, ale charismatem by je překonal i pštros s hlavou v písku,“ chtělo se člověku utéct na bar a rozvinout podobně záštiplnou konverzaci. Gradující setlist ovšem unylý start bohatě vynahradil. Skladby nabraly na rozmanitosti a energii, když se indie rock smísil s téměř rock’n‘rollovými riffy a spaghetti westernem, a přešlapování pod pódiem na pár momentů vystřídala nesmělá tancovačka.

Střih, o půl hodiny později. Houf věrných followerů už se zalíbením hledí na vlasaté mladíky s téměř ještě teenagersky ochmýřenými bradami. (Je normální připadat si tady jako fotr před třicítkou?) Klávesák si vytáhl Černého Petra a první dvě písně bojuje s technikou, mezihru v úvodní Flowers přesto ustojí a pianová melodie rozjasní zaklenutý prostor. Brzo přichází na řadu i hitovka Connection Lost z druhé desky, doprovázená ženským sborem v publiku, a další skladby z téhož alba - rozhoupaná Seagulls on Bicycles nebo 1Q7/4, inspirovaná Murakamiho opusem 1Q84.

Novější materiál má minimálně stejný úspěch jako starší srdcovky, hymnou však navždy zůstává Never Have Enough, při níž kapela ani nemusí zpívat. Na přídavek se okamžitě vrací a roztančí chtivé publikum písní Sometimes, pak už se ale rozsvěcí světla a následuje přesun do mrazivé noci.

Kapela byla už po vydání svého debutu plně vyvinutou entitou a svoji dospělost stvrdila druhým studiovým albem Propeller, s nímž u nás udělala svoji poslední trojzastávku v Praze, Brně a Plzni. Nyní, po třičtvrtě roce, Carnival Youth nepřivezli krom vyměněného basáka nic nového, zároveň však neztratili nic ze svého mladického šarmu a opět vtáhli přítomné do nezastavitelného kolotoče lásky a přátelství. „WE ALL ARE YOUR FRIENDS.“

Info

Carnival Youth (lv), The Silver Spoons
18. 1. 2017, Futurum Music Bar, Praha
foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace