Martin Řezníček | Články / Reporty | 21.01.2017
Grape 2015, Café V lese a naposledy Futurum. Tak probíhalo namlouvání a seznamování s lotyšským indie objevem Carnival Youth. Po třech koncertech se nabízí srovnávání a sumírování... Jen nesklouznout k mentorským tlachům.
O úvod večera se postarala kapela The Silver Spoons, složená z anglických hudebníků žijících v Praze. Začátek jejich koncertu byl lehce monotónní: „Ano, kluci umí hrát na kytary, ale charismatem by je překonal i pštros s hlavou v písku,“ chtělo se člověku utéct na bar a rozvinout podobně záštiplnou konverzaci. Gradující setlist ovšem unylý start bohatě vynahradil. Skladby nabraly na rozmanitosti a energii, když se indie rock smísil s téměř rock’n‘rollovými riffy a spaghetti westernem, a přešlapování pod pódiem na pár momentů vystřídala nesmělá tancovačka.
Střih, o půl hodiny později. Houf věrných followerů už se zalíbením hledí na vlasaté mladíky s téměř ještě teenagersky ochmýřenými bradami. (Je normální připadat si tady jako fotr před třicítkou?) Klávesák si vytáhl Černého Petra a první dvě písně bojuje s technikou, mezihru v úvodní Flowers přesto ustojí a pianová melodie rozjasní zaklenutý prostor. Brzo přichází na řadu i hitovka Connection Lost z druhé desky, doprovázená ženským sborem v publiku, a další skladby z téhož alba - rozhoupaná Seagulls on Bicycles nebo 1Q7/4, inspirovaná Murakamiho opusem 1Q84.
Novější materiál má minimálně stejný úspěch jako starší srdcovky, hymnou však navždy zůstává Never Have Enough, při níž kapela ani nemusí zpívat. Na přídavek se okamžitě vrací a roztančí chtivé publikum písní Sometimes, pak už se ale rozsvěcí světla a následuje přesun do mrazivé noci.
Kapela byla už po vydání svého debutu plně vyvinutou entitou a svoji dospělost stvrdila druhým studiovým albem Propeller, s nímž u nás udělala svoji poslední trojzastávku v Praze, Brně a Plzni. Nyní, po třičtvrtě roce, Carnival Youth nepřivezli krom vyměněného basáka nic nového, zároveň však neztratili nic ze svého mladického šarmu a opět vtáhli přítomné do nezastavitelného kolotoče lásky a přátelství. „WE ALL ARE YOUR FRIENDS.“
Carnival Youth (lv), The Silver Spoons
18. 1. 2017, Futurum Music Bar, Praha
foto © Filip Kůstka
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.