Články / Reporty

Cesta Kataríny Málikové k Prophetu

Cesta Kataríny Málikové k Prophetu

Vadim Petrov | Články / Reporty | 24.01.2020

Večer v Akropoli otevírá polská producentka Ina West se svojí různorodou tvorbou někde mezi dream popem a trancem. S sebou má bubeníka a s výměnou syntezátoru za baskytaru přinese i slušnou energii, škoda, že se ztrácí v bludišti nástrojů čekajících na následující produkci. West se nenechá znervóznit pomalu se trousícím davem a jede naplno. Dokážu si ji představit v intimnějším prostoru.

Krátká pauza, přicházím na konec první písničky Kataríny Málikové. V sále je tma a bedny opakují navrstvený vokál, zpěvačka sama mlčí. Zahraniční úspěch nové desky Postalgia sem tam provázely komentáře o cizosti, až bizarnosti celého projevu. Samotného by mě to nenapadlo, slovenštině i synťákům převážně rozumím, ale jak se ve mě ta myšlenka rozležela, musím jí dát za pravdu. A i kdyby ne já, pak stín, co se nade mnou tyčí a drží prst na sampleru, mluví jednoznačně.

Katarína Máliková popořadě odehraje celou novinku (krom závěrečné Nešťastné neděle, která desce slouží jako outro) s několika bonusy a jde o povedené rozhodnutí. Stopáž natáhne bohatšími aranžemi některých písní, tu retro sólíčko na synťák, tu popuštění uzdy divokým vokálním smyčkám, které nejspíš ve studiu padly za oběť postprodukčním škrtům. Máliková se ráda oddává experimentování s vybavením a o drum machines dokáže vyprávět se zapálením jako málokdo, není tedy divu, že stage proměnila v bludiště nástrojů a kabelů. Spíše řídké podklady by hravě zvládl jeden laptop, Máliková ale suverénně postaví celou kapelu a krom bicích jsou její členové obklopeni šavlemi, poťáky a tlačítky, sen každého, kdo kdy kroutil oscilátory.

V půlce setu nastoupí kmotra Never Sol a zapěje část vlastní skladby Trees. Do té doby dominantní Máliková se skrčí na kraji stage a občas houkne backvokál, načež se zmateně rozhlídne, když Never Sol hudbu náhle utne. Proč právě ona? Máliková jí děkuje za inspiraci, když ji kdysi viděla stát samotnou za syntezátorem Prophet, za podobným, který vládne i dnešnímu vystoupení. Kruh se uzavřel, obě políbí cédéčko a vrhnou ho do davu.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Máliková položí své drobné prsty na klávesy a dokončí koncert. Dav jásá, opakovaná klaněčka končí omluvou – přídavek nebude, je deset hodin. Škoda zpoždění, které na večeru o dvou kapelách překvapí. Palác Akropolis vůbec Málikové prokazuje medvědí službu, divadelní (?) světla shora dávají její tváři výraz mrtvoly. Kdyby kapelu osvětlovaly pouze displeje nástrojů, šlo by rozhodně o lepší světelnou šou než náhodné přepínání dvou nepovedených presetů.

Odcházím lehce roztrpčený. Akropole není můj oblíbený klub, velká, „divadelní“ stage v nepoměru k nevelkému sálu ničí menší koncerty a není dostatečně velkorysá k těm větším. Průměrný zvuk a hrozná světla atmosféře taky nepomůžou. Katarína Máliková se svým neotřelým zvukem a silným projevem si zaslouží víc.

Info

Katarína Máliková (sk) + Ina West (pl)
21. 1. 2020 Palác Akropolis, Praha

foto © Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace