Články / Reporty

Cestičky vyšlapané i ty druhé (Letherette, Dark Sky)

Cestičky vyšlapané i ty druhé (Letherette, Dark Sky)

blueskin | Články / Reporty | 21.05.2017

Po letech utváření české taneční scény zakotvil Josef Sedloň v pražském Paláci Akropolis, kde má pozici poloautonomního promotéra. Pozice je to záviděníhodná: umožňuje mu nebývalou míru volnosti při výběru jmen, která do žižkovského klubu vozí, a to bez nutnosti kalkulace risku. Návštěvníci Sedloňovy série Music Infinity zas mají možnost vidět na velkém pódiu Akropole projekty, které by se jinak musely spokojit s menším klubem.

Beze zbytku to platí o britské dvojici Letherette, která patří k posledním objevům labelu Ninja Tune. Její loňská deska Last Night on the Planet představuje směs sampladelického hiphopu a diska a tyhle dva mantinely ohraničovaly i vystoupení Letherette na Music Infinity. Vystoupení mělo podobu autorského djingu, což byla zřejmě daň za to, že do Prahy dorazila pouze polovina dvojice. Statické dění na pódiu naštěstí zachraňoval hudební obsah úvodní hodiny večera.

Už na zmíněné desce projevili Letherette mimořádný cit pro vnitřní vývoj delších hudebních celků a totéž platilo i o živém setu. Od počátečních tracků, které lavírovaly mezi tradičním ninjatuneovským hiphopem a jeho kontinentální, s triphopem koketující verzí, postoupil set k funkem nasáklým beatům připomínajícím produkci labelu Grand Central Records. Zhruba v polovině se energie vystoupení zpomalila a ke slovu přišly experimentálnější beatové kompozice, které po chvíli ustoupily kombinaci diska a deep houseu.

fotogalerie z koncertu zde

Následný koncert Dark Sky byl méně eklektický. Zatímco Letherette propojují různé hudební styly, londýnská dvojice se soustředí na budování svého soukromého zvukového vesmíru. V něm se berlínské techno propojuje s organickou elektronikou, která připomíná tvorbu Moderat či Jona Hopkinse. Rozkročením mezi klubovou hudbou a melodickými, poslechovými tracky, představují Dark Sky typické zástupce toho, s čím se dá na večírcích Music Infinity setkat.

V porovnání s předskakujícím(i) Letherette se ale nedá ubránit dojmu, že Dark Sky se úzkostně drží vyšlapaných cestiček. Když už se rozhodnou posluchače trochu rozhodit, tak sáhnou do arzenálu EDM s přebuzenými synťáky a vlezlými melodiemi. Podobné excesy lze ale stěží označit za projev umělecké odvahy, nota bene když se v publiku najde dost těch, kteří to dvojici baští s rukama nad hlavou.

Po koncertu pokračoval večer na Malé scéně. DJ Cubik se předvedl v málo slýchané poloze, v níž kombinoval pomalý breakbeat s deep housem. Precizním mixováním a citlivým výběrem skladeb dokázal, že je u nás právem považován za jednoho z nejlepších djů. Po něm se za gramofony postavil Mixmaster Morris – jednapadesátiletý Morris Gould budí pozornost už svým skřítkovitým vzezřením, jeho mixy pak působí dojmem milostných dopisů poslechové elektronické hudbě.

Právě osobní rozměr vybíraných skladeb dalece přesahuje Gouldovy technické schopnosti či nápaditost při výstavbě setů. Podobné osobnosti jsou ale vítaným kořením scény, které Gould pomáhal na nohy. On vlastně ani ten Josef Sedloň není bůhvíjak nadaný dj, asi jen málokdo by ale zpochybňoval jeho zásadní promotérskou roli. Bylo proto navýsost symbolické, že v závěru převzal taktovku večera právě Sedloň a dovedl party do ranních hodin.

Info

Letherette (uk) + Dark Sky (uk)
18. 4. 2017, Palác Akropolis, Praha

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Přátelství, co nestárne (Justice)

Kristina Kratochvilová 25.12.2024

Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace