Daniel Nádler | Články / Reporty | 02.04.2019
Nové album kanadského rappera a producenta Night Lovella GOODNIGHTLOVELL se vás snaží vtáhnout do snového světa připomínajícího ale spíše noční můru než růžové obláčky. Přestože v určitých momentech nudí a spíše ukolébává, Lovell přesto dokázal hudbou vykreslit stav své depresivní mysli. Před vyprodaným sálem Roxy se ale šeď a nevýraznost materiálu z aktuální nahrávky změnila. Z originální, ale přesto nudné atmosféry alba se při živém vystoupení stane něco energického, byť stále temného.
Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány. Jinak tomu nebylo ani naživo, až na to, že před tisícovkou lidí stál vysoký stydlín. Hubené tělo, nejisté pohyby a rozpačitý výraz ve tváři. Stačilo ale jen, aby DJ rozehrál jeden z mnoha jeho tajuplných, pomalých beatů, a z introvertního Kanaďana se stal ten, kdo udává tempo večera. Zpěvákovo kouzlo a charisma se pomalu odemykaly až v průběhu vystoupení, a celý koncert tak gradoval každou písní.
Repertoár byl primárně poskládán ze skladeb nové desky, nicméně pro starší a ikonické písně jako Dark Light nebo Contraband se také našlo místo. Tracky z nové desky na rozdíl od studiové podoby nemají uspávací efekt, ba naopak a lidé během nich nekontrolovatelně skákali z pódia, balkonů a utvářeli pogující kruhy. Nejednou vyburcoval šílené fanoušky samotný Night Lovell. Symbióza mezi vystupujícím a posluchači fungovala a jemu samotnému to přidávalo sebevědomí do celého projevu. Fanoušky pak odměňoval svým úsměvem, z kterého mu zářily černofialové grillz.
Síla muziky Night Lovella tkví hlavně v noční, pochmurné atmosféře. Nesnaží se na vás vychrlit, co nejvíce informací a sdělit něco konkrétního. Jeho projev je nenásilný a spíše míří na vaše city, proto spousta skladeb vyvolá vzpomínky, obejme vás, cítíte-li se špatně nebo vyburcuje k akci, dusíte-li v sobě negativní emoce. Přesně takový byl a působil i Night Lovell na živo, jen s tím rozdílem, že většina jeho tracků přidala na obrátkách. Night Lovell se ukázal v Praze před dvěma lety v klubu Futurum, dva roky na to vyprodal v Roxy, prostor pro jednou tolik lidí. Jeho tempo šlape, a i přesto není žádná superstar a ani si na ni nehraje. Bez jakýchkoliv manýrů či pózy dokáže předat lidem maximum.
Night Lovell (ca)
20. 3. 2019 Roxy, Praha
foto © Petra Jansová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.