Ukolébavky pro zlobivé děti (Night Lovell)

Night Lovell prorazil před pár lety díky svému osobitému zvuku, produkci a ojedinělé atmosféře, vycházející z mrazivé Ottawy. Z jeho skladeb byla cítit syrová kreativita, připomínající prvotiny Travise Scotta jako Owl Pharaoh nebo Lights (Love Sick). V záplavě soundcloudové vlny nových interpretů si Night Lovell plul ve svém černém, pirátském korábu vlastním směrem plným zajímavých zákrut.

To však nelze říct o desce, kterou měl zúročit svou tříletou odmlku. Pomocí příběhu odehrávajícího se na pozadí desky, Night Lovell metaforicky vykresluje stav své depresivní mysli, v níž byl lapen během snahy o vytvoření nového díla. Posluchače vtáhne do svého nevědomí, kterému Night Lovell naslouchá na jakési odlehlé samotě. Jenže Goodnight Lovell nám dává doslova dobrou noc a společně s ním se probudíme až při poslední písni.

Jedním z kamenů úrazu je monotónnost – v polovině nahrávky začnou všechny beaty splývat, všechno jede v jedné a té samé linii, velkým zklamáním je pak absence jakýchkoliv rapových dovedností. Tracklist o osmnácti položkách je postaven na jedné flow. Night Lovell není schopný jakkoliv pozměnit, obohatit, zrychlit či zpomalit tempo, a to ani když ho k tomu vybízí hostující kolegové. Výjimkou jsou tracky Joan of Arc, Bumble Bee a minutový interlude Unknown Location.

Deska je zahalena temnotou, z její atmosféry je cítit potenciál a spoustu psychické bolesti, kterou si Night Lovell v posledních letech procházel, o terapeutickém charakteru nahrávky nemůže být pochyb. Rovněž často velmi jednoduchá struktura jeho textů v sobě skrývá více záhad než kdejaké hloubavé myšlenky jiných rapperů… Jednadvacetiletý Night Lovell nezahálí, posouvá se a pomalu dozrává, ale musí se naučit dát svým nápadům adekvátní formu, nikoliv je ždímat jen na půl.