Články / Reporty

Cie Mossoux-Bonté, lynchovský tanec a to další

Cie Mossoux-Bonté, lynchovský tanec a to další

Popluh | Články / Reporty | 21.01.2014

V pondělí 20. ledna odstartoval na Nové scéně Národního Divadla v Praze nový festival zaměřený na nejrůznější současné a budoucí umělecké formy. Nechybí samozřejmě hudba ani divadlo nebo videoart, ke slovu se dostane i performance nebo tanec. A hned první večer nabídl mix všeho zmíněného. A odhalil, že i přes zkušenost organizátorů s pořádáním koncertů například v rámci Music Infinity si ne všechno sedne hned napoprvé.

Festival Spectaculare se hned v průběhu prvního představení stal spektakulárním spektáklem, jaký Praha neviděla, hlavně tedy diváci po krajích sálu, kteří, vzhledem ke koncepci podia, neviděli nic. Na tento problém ostatně upozornil sám dramaturg divadelní části Petr Boháč, čímž v podstatě ukončil slavností zahájení, protože většina diváků sedících po stranách se vydala hledat místo ve středu sálu. Ti, co zůstali na původních místech v přesvědčení, že to za těch 350 Kč (jednotná cena) přece nemůže být tak hrozné, brzo zjistili, že úvodní divadelní představení pro ně bude ještě experimentálnější, než sami tvůrci zamýšleli.

O úvod festivalu se postaral belgický taneční (taneční?) soubor Cie Mossoux-Bonté s představením Les buveuses de café, který do Prahy nezavítal poprvé. Trojice žen uvedla experimentální taneční či spíše pohybové divadlo v nejryzejší formě, tedy absolutně otevřené interpretaci bez výraznějších vodítek divákovi. Ten byl rázem vržen do lynchovských kulis s červenými závěsy, minimalistických ambientních zvuků a přeefektovaných kytarových závanů, které také zněly jako samply z mistrových hudebních sólovek. Sám Lynch by se nejspíš během představení dvakrát udělal (minimálně) a třikrát rozbrečel (maximálně).

Po přestavbě se podium odhalilo v celé své kráse a koncert a křest nového alba Clarinet Factory se už dal sledovat ze všech míst. A rozhodně to stálo za to. Hudební stálice v českém hudebním (ne)vědomí oslavila albem Worx and Revorx dvacet let fungování a sehranost byla na nich byla znát. Předvedli výborný set se skvěle zakomponovaným křtem, u kterého nechyběl ani neoficiální pátý člen skupiny, milovník perkusí a multižánrový umělec Alan Vitouš. Kapela měla publikum na své straně, a tak si mohla přát snad jen větší prostor, z pódia Nové scény se totiž ztratila dříve, než se jejich hudební crossover (neboli hudba bez hranic, jak s oblibou prosazuje kapela) stačil rozlétnout do všech stran. O přízeň publika se pak ještě pokusil zabojovat finišman prvního dne, americký hudebník Christopher Willits.

Ten se po celou dobu krčil za notebookem s nakousnutým jabkem, což u tvůrců ambientní elektronické hudby není nic překvapivého, kvalitativním středobodem se ale stala jeho výborná a zajímavá hra na kytaru filtrovanou skrz několik efektů. S neurčitou abstraktní projekcí pracovali i Clarinet Factory, Willits na rozdíl od nich vsadil na projekci složenou převážně z přírodních záběrů, které vhodně dotvářely náladu a příběhy za pulzujícími skladbami, slévajícími se do jednoho silného setu. Trousení diváků pryč ze sálu v průběhu celého setu bylo jedinou vadou na kráse jinak perfektního koncertu, který v té komornější poloze místy připomínal poslední ambientní alba Mobyho, v té nejvíce vygradované pak syntezátorové plochy i u nás populárních M83. Dramaturg hudební části Josef Sedloň se to snažil svést na pozdní hodinu (Willitsův set zakončený krátkým jamem s Clarinet Factory skončil před jedenáctou) a potřebu lidí vstávat druhý den do práce, přeplněný bar ve foyer divadla ale odhalil prozaičtější pravdu.

Ne všechno si zkrátka sedlo a festival Spectaculare se neubránil porodním bolestem, jak ze strany pořadatelů, tak i diváků, což u události s potenciálem a ambicemi stát se významným bodem na tuzemské kulturní mapě trošku zamrzí, ale rozhodně se nejedná o nic neřešitelného. To ovšem odhalí až následující dny, kdy se festival rozšíří i do domovského Paláce Akropolis, DOXu, Studia Hrdinů ve Veletržním paláci či do kinosálu Bio Oko. Potenciál tu je.

Info

Festival Spectaculare 2014:
Cie Mossoux-Bonté (be) + Christopher Willits (usa) + Clarinet Factory
20. 1. 2014, Nová scéna Národního divadla, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace